Ta Pravá (první díl)

Část 44 Lara: Bodyguard

Zrovna si čistím své zbraně, když zazvoní telefon. Mám vlastní mobil, ale komunikace mezi jednotlivými pobočkami probíhá pouze přes pevnou linku. Chvíli přemýšlím, kdo konkrétně by mi mohl volat. Zvednu sluchátko a čekám, kdo se ozve na druhém konci.

Uslyším známý ruský hlas „líbil se ti můj dárek?" Okamžitě hlas poznám, takže se uvolním.

„Říkala jsem si, že by mohl být od tebe," posadím se do křesla a podívám se na polici, kde mám vystavený krásný meč.

„Předpokládám, že si užíváš teplé počasí," řekne pevným hlasem Andrej.

Začnu si hrát s pistolí, která leží na stole, „voláš mi, aby ses zeptal na počasí, nebo přejdeš rovnou k věci?" asi vycítí netrpělivost v mém podtónu, protože uslyším smích z druhé strany.

„Béčko byl na misi ve Vladivostoku. A získal informace, které by se ti mohli hodit. K tvému případu," napřímím se v křesle a zúžím oči.

V organizaci se pro sloužící veterány používá starší druh abecedního číslování. Andrej, jako jeden z dlouholetých členů Lapis, si zasloužil Áčkové označení. Nejedná se o pozici nejlepšího zabijáka, ale nejzkušenějšího. Abecedně zařazení členové většinou vedou výcvik a na akce se dostanou pouze ve výjimečných případech.

Andrej si odkašle ve stejnou chvíli, kdy do pokoje vejde Alexei a chce něco říct, ale když uvidí, že telefonuji, tak pusu opět zavře a postaví se ke dveřím. Přikývnu na Alexeie, který pochopí, že má zůstat.

„O co jde?" zeptám se a dám si nohu přes nohu.

„Bude bezpečnější, když to vyřídíme osobně. Zítra čekej telefonát," bez dalšího tlachání zavěsí.

Ještě pár vteřin zírám na telefon. Pokud se Andrej obtěžuje přijet osobně do Kingswoodu, aby mi předal nějaké informace, musí se jednat buď o velmi důvěrné informace, nebo...

Předpokládám, že nechce být viděn nikým z domu, jinak by ohlásil oficiální návštěvu nulkovi... ale to neudělal. Celkový sled událostí mě zaujme. Položím pistoli zpět na stůl a opřu se loktem o opěradlo křesílka.

Na chvíli se zamyslím, ale v mých myšlenkových pochodech mě přeruší Alexei zakašláním „nerad vás ruším madam, ale..." zamrkám a zvednu zrak. Ze saka vytáhne obálku a podá mi ji. Na obálce není žádné jméno, pouze má adresa.

„Dorazila dnes ráno. Prověřil jsem dodací číslo."

Zvednu zrak.

„Ze Sibiře madam."

Otevřu obálku a prolétnu pohledem její obsah, který mě potěší.

Přejdu k baru a vytáhnu tu odpornou whisky, kterou teď musím pít, protože tu nic lepšího nemají. Je neuspokojivé, že když si chce člověk dát dobré pití, musí pít tuhle stoku. Trochu se zašklebím.

„Pokud by se madam neurazila, mohl bych vám přinést kvalitní vodku, kterou jsem sehnal dnes ráno." Otočím se k němu a zřejmě z mého pohledu pozná, že mi udělal radost, protože se okamžitě vytratí a vrátí se s lahví vodky, kterou mi podá.

„Co bych si bez tebe počala," dodám slastně, když do sebe kopnu jednoho panáka.

Alexei se ukloní a odejde.

S další dávkou alkoholu se otočím ke stolu a pohlédnu na papír, který stále leží rozložený na stole. Přejdu blíž se skleničkou v ruce a úhledná azbuka mě trefí do obličeje. Hodím dopis do trezoru a zamknu ho.