Ta Pravá (první díl)

Část 21 Lara: Návrat minulosti

U Mika je dnes rušno. Už od rána se k nám valí jedna objednávka za druhou, proto Mik povolal všechny mechaniky, které má. Tedy konkrétně nás tři, co pro něj pracujeme. Kevin už asi hodinu jenom nadává, že nestíhá, ale nedá se nic dělat. Na nedaleké dálnici byla nehoda a Mikův autoservis je nejblíž.

Mik nám za dnešní práci nabídl příplatek, proto si nestěžuji a pracuji, jak nejlépe dovedu. S Tylerem jsme se dohodli, že odpoledne zajdeme za místním veterinářem, takže si potřebuji napracovat hodiny dopoledne. Původně jsem měla mít odpolední směnu, ale deadline projektu se blíží a nemůžu si dovolil lelkovat. Navíc teď nemám ani možnost setkat se s Dianou, protože je taky zavalena různými seminárními pracemi a přípravami na finální hodnocení. Většinu času tak tráví ve svém pokoji a lítá kolem figuríny s různými látkami a jehelníčkem.

Zrovna dnes ráno mi volala, že by snad příští týden ve čtvrtek mohla mít volno, abychom zašli do kavárny na čokoládové bochánky. Neholduji čokoládě, ale s Dianou si vždy moc ráda pokecám, takže jsem ráda, že jsme se konečně dokázaly dohodnout na konkrétním datu. Ještě se zmínila, že její rodiče ji kontrolují čím dál víc. Nejenže se jí neustále ptají na to, kam jde, ale nachytala je, jak jí špehují při vyvalování se na zahradě, ale nic neřekla, aby doma nebylo dusno.

Celá černá se vyšplhám zpod auta a otřu si pot. „Dnes je snad 50 stupňů," zařve Kevin a nalije do sebe celou flašku vody. Na jeho lesklé čelo se lepí krátce zastřižené vlasy, ze kterých odkapávají kapičky potu.

Pokynutím mi nabídne pití, ale odmítnu.

Ve dveřích se objeví Mik „máš hotovo?" zeptá se mě a oči upře na auto, nad kterým jsem strávila poslední hodinku. Podvozek byl totálně v háji, takže to trvalo déle, než jsem předpokládala.

„Hotovo," dodám a zaklapnu kapotu.

„Vím, že jsi dnes udělala už tři auta, ale nemohla bys vzít ještě jednoho zákazníka, co čeká venku?" jeho unavený obličej mě přesvědčí, že nemá cenu odporovat.

Poslední dobou je toho na něj moc. Nedávno se nám svěřil, že se rozvádí a s manželkou řeší vypořádání majetku. Důvodem jeho rozvodu je prý nedostatečný čas strávený s rodinou, čemuž bych i věřila, protože v dílně stráví celý den a většinou odchází okolo jedné ráno. Na druhou stranu se ho musím zastat, protože je to skvělý chlap. Jiného šéfa bych opravdu nechtěla.

Vyjdu ven, kde na mě čeká naleštěné BMW. Hadrem si otřu ruce, abych ze sebe smetla špínu, ale moc mi to nepomůže. Z místa od řidiče vyjde muž v obleku se slunečními brýlemi a perfektně nagelovanými vlasy.

„Tak o co jde?" zeptám se.

„Volant mi při jízdě podivně cuká a při sešlápnutí spojky cítím brnění," řekne strojeně.

Jenom přikývnu a otevřu kapotu, abych se tomu broučkovi podívala na zoubek. Dotáhnu několik šroubů, překontroluji olej, brzdová kapalina se zdá taktéž v pořádku. Nezdá se, že by bylo něco v nepořádku.

„Kromě toho cukání, nezaznamenal jste ještě nějakou změnu? Třeba ztráta kontroly nad autem, nebo něco podobného?"

Muž zavrtí hlavou.

Obejdu auto a zastavím se u zadního pravého kola. Sjetý vzor.

„Měl byste vyměnit zadní pneumatiky pane, máte sjetý vzor."

Přičupne si vedle mě a sundá si brýle, a po krátké chvilce si je znovu nasadí.

„Nedoporučovala bych Vám s autem někam jet, zvlášť pokud se chystáte na delší cestu. Váš typ pneumatik tu máme k prodeji, pokud máte zájem. Výměna by trvala tak maximálně hodinu."