Ta Pravá (první díl)

Část 12 Lara: Závod

Tyler odjede a ponechá mě na pospas těm třem, kteří stejně jako Tyler by mohli dělat v modelingové agentuře. Podle mě jsou taková sexy stvoření naprogramovaná, vzájemně se vyhledávají a shlukují ve velkém.

Steve, zrzavý, ale velice pohledný a svalnatý muž, který přitahuje ženy převážně pohledem, protože má tmavě zelené oči a lehce se do nich člověk zakouká. Celou pravou ruku má potetovanou různými ornamenty a stejně jako Tylerovi se mu přes tričko rýsuje svalnaté břicho. Má takový lišácký výraz ve tváři a kolují o něm různé zvěsti ve škole, že je hotový Casanova. Tohle je snad podruhé, co ho vidím na živo, proto nedokáži odhadnout, zda je to pravda.

Caleb oproti tomu má delší černé vlasy, dobře střižené pod uši. Připomíná mi takové ty playboye z argentinských telenovel, kteří mají většinou příšerně složitá jména. Určitě má nějaké předky, kteří mu poskytli krásnou medovou pleť, protože si neumím vysvětlit, jak může být celoročně takto opálený. Caleba si stále pamatuji z tělocviku, takže už mám o něm určitou představu. A pokud jsem nazvala Steva Casanovou, tak nevím, jak nazvat Caleba. Střídá holky jak ponožky. To asi ale není dostatečný důvod pro Dianu, aby mu dala pokoj. Už před rokem na párty bratrstva si ho vyhlídla a přesvědčovala mě, že jednou bude určitě její.

A pak je tu Aaron. Ten sám o sobě se svým andělským výrazem vypadá jak padlý anděl.

No a vedle takovéto skupiny stojím já. Holka v pracovním oblečení, s vlasy mastnými od oleje a brašnou s nářadím. Nervózně si otřu ruce o kapsy a snažím se nijak moc nezírat na přítomné.

Nastane trapné ticho, proto se skloním k brašně a začnu se v ní přehrabovat, abych se nějak zabavila.

Uvědomím si, že jsem byla poměrně drzá na Caleba a je mi z toho trapně. Jak jsem řekla, když se jedná o auta, tak si neberu servítky. Ovšem jakmile si po čase uvědomím, že jsem byla drzá, hrozně toho lituji.

Podívám se na skvrnu na Calebově tričku „já ..." přeruším jeho hovor se Stevem a Aaronem.

„Za to tričko se omlouvám, nechtěla jsem ti ho zašpinit, jenom mě rozčílilo, že taková kára," hodím hlavou k terénnímu autu „má tak mizerného řidiče."

„Urazila jsi mě až teď" jeho mrazivý pohled mě uzemní.

„Já ..." začnu.

„To byl vtip," plácne si s Aaronem.

Raději už nic neříkám. Vytáhnu hever a začnu ho nasazovat, abych mohla auto nadzvednout. Aaron se přifaří jak velká voda a galantně mi nabídne pomoc. „Umíš s tím vůbec zacházet?" zeptám se, když vidím, jak s tím bojuje.

„Podívej, kotě, já umím s nářadím zacházet."

„Tím si nejsem tak jistá, KOTĚ," zdůrazním poslední slovo, abych mu dala najevo, že se mi jeho oslovení ani trochu nelíbí. Zdá se však, že Aaron si toho vůbec nevšimne a pokračuje ve své snaze auto nadzvednout tak, abych se pod něj dostala.

Tak nějak se mu to povede, ale raději si překontroluji, zda dobře zajistil pojistku, aby mi to nespadlo na hlavu.

„Jsi ta nejrajcovnější automechanička, kterou jsem kdy potkal," začne mě hladit po tváři a usměje se tím nejkrásnějším způsobem, jaký jsem kdy viděla. Pomalu se začne přibližovat, když už se naše nosy sotva dotýkají, tak ucouvnu.

„Funguje to?"

„Cože? Co by mělo fungovat?" zeptá se očarovaně a stále drží ruku v pozici, kde jsem před chvílí měla tvář.