Ta Pravá (první díl)

Část 32 Tyler: Následky

Stojíme s kluky v pracovně a čelíme pohledům mého otce a Dereka. Nikdo jiný tady není, jenom my. Otec si mě zkoumavě prohlíží a rozčíleně ťuká prsty do stolu.

„Máte zákaz činnosti a veškeré mise budete plnit odděleně."

Sakra.

Příkře se podívám na otce. Věděl jsem, že to přijde.

„Fajn," řeknu odevzdaně a nepovolím ve svém pohledu. Věděl jsem, že pokud zjistí, co jsme provedli, tak se může stát přesně tohle. Popravdě jsem čekal, že nás čeká horší trest.

„Fajn? To je vše, co mi k tomu řekneš?!" nadzvedne obočí a podívá se na svého bratra Dereka, který celou situaci sleduje s rukama v kapsách. Pohledem se mě snaží odhadnout, ale nedovolím mu to. Já i kluci jsme počítali s následky a věděli jsme, že když zjistí, že jsme poplašné zařízení spustili my, abychom se dostaly do cely číslo 13, hrozí nám trvalá degradace.

Ale za ty informace to stálo.

„Zasloužíme si trest," strčím ruce do kapes a usměju se. „Vedením jsi stejně pověřil Dereka, takže nemá cenu se vzpírat. Prostě budeme dělat běžnou stráž a obhlídku domu jako nižší degradanti."

Otec si zkousne ret a zjevně sám nemůže uvěřit, že jsem tak lehce přijal svůj trest. Ani já sám se nepoznávám, ale potom, co mi řekla moje matka...

Po tom, co mi řekla, čemu čelím...

Nepotřebuji se zahazovat postem velitele. Potřebuji se, co nejdříve dostat za Larou a dostat ji z těch sraček, do kterých se dostala.

„Pokud do toho můžu vstoupit," dodá podrážděně Derek a musím ze sebe vydat přidušený smích.

„Myslím, že už jsi do toho vstoupil víc než dost strejdo," dodám sarkasticky a snažím se vykouzlit na obličeji ten nejotrávenější úsměv, který svedu.

„Co navrhuješ?" zeptá se otec.

Derek vytáhne ruce z kapes a podívá se na kluky a pak na mě „jeho jednotku pošli na misi na Aljšaku. Máme tam teď nějaké vyřizovaní a myslím, že cizí prostředí jim jenom prospěje. A..." hrkne ve mě, když slyším jaké sračky se hrnou Derekovy z pusy.

„...Tylera pošleme do výcvikového tábora na Severu. Mám tam jednoho známého a problémové hochy tam mají nejradši."

Pokud jsem čekal jakýkoliv trest, tohle mě opravdu nenapadlo. O Severním táboře jsem slyšel různé řeči, ale rozhodně to nebyly pěkné pohádky na dobrou noc. Derek se mě snaží zbavit a náramně se mu to daří.

„Aljaška? děláte si prdel?" slyším Caleba za svými zády a snažím se přijít na způsob, jak se s celou situací vypořádat.

Derek, zjevně konečně spokojený nad naší reakcí, se úlisně usměje a v jeho obličeji uvidím blažený výraz. Dosáhl, čeho chtěl. „Snad jste si nemysleli, že vás nechám dělat, co se vám zlíbí. Myslím, že vám pouze prospěje tvrdý trénink a disciplína."

Otec jenom stojí a přemýšlí nad celou situací, ale dobře vím, že ho poslechne.

„Nemám pravdu?" konečně se Derek otočí na mého otce k souhlasu. Ten se podívá na každého z nás.

Když otec přemýšlí skoro minutu, než ze sebe dostane verdikt.

„Máš pravdu. Výcvik jim prospěje."

Hluboce vydechnu „f-a-j-n," dodám přidušeně a otočím se k odchodu.

Derek za mnou ještě zavolá „odjíždíte zítra."

Kluci mě dohoní v polovině chodby „mise na Aljašce jsou nejhorší sračky, které na nás mohli hodit. Klement tam půl roku byl," řekne otráveně Aaron a po očku na mě mrkne, že mu to nevadí.

„Myslíš, že ženský na Aljašce jsou tak divoký, jak se o nich říká?" zeptá se lišák a poškrábe se na bradě, jako by o tom vážně přemýšlel.

„Pokud tam budeš ty, tak opravdu zdivočí," otrávený tón v Calebově hlase mě pobaví.

„Vy jste paka," řeknu s úsměvem a rozrazím dveře do svého pokoje, kam mě kluci následují. Hodím tašku na postel a začnu hrabat v šatníku a ve skříni.

Kluci mě chvíli pozorují „koukám ty se na Sever těšíš," usměje se Aaron a hodí do sebe panáka whisky, kterého si nalil z mého soukromého baru.

„Nejedu na výcvikáč," nepodívám se na ně a pořád prohrabávám skříň „padám odsud." Konečně najdu, co jsem hledal. Sada vrhacích nožů a zbraň, pětačtyřicítka s tlumičem. Hodím je na postel.

„Nepřemýšlíš nad tím, že bys vpadl do Lapis sám, že ne?" zeptá se podrážděně Steve a založí si ruce na hrudi.

Otočím se k nim.

„Hele borci, chápu, že mi chcete pomoct, ale zítra míříte na Aljašku. Jak znám Dereka, tak vás tam nechá minimálně měsíc. A já nemůžu čekat měsíc. Z informací, co jsme získali je jasný, že se Lapis pořád přesouvá. Musím využít toho, že jsou teď tady. Mám je přímo pod nosem."

Chci, aby to pochopili.

Chci, aby stáli za mým rozhodnutí stejně, jako vždy.

Ublíženě se na mě dívají, dokud nepromluví Aaron „stejně jsem si chtěl od tebe odpočinout." Dodá nevzrušeně a kopne do sebe další whisky „na Aljašce uděláme pořádnou party a uděláme ti tunu fotek."

„I mého ptáka?" zeptá se zaujatě Steve.

„Jdi do hajzlu s tvým fotogenickým ptákem," řekne znechuceně Caleb a věřil bych, že se u toho zasmál.

Lišák si uraženě odfrkne až se mu musím zasmát.

„Ale musíš nám slíbit, že na sebe dáš kurva pozor," Aaron zvážní. „Zahrávat si s nimi je i pro tebe silný oříšek."

Ze zásuvky vytáhnu mapu a baterku a přihodím je do tašky. Nevím, co všechno budu potřebovat, ale musím být připravený na všechno.

„Nezapomínej, s kým mluvíš brácho. Jsem váš velitel." Ušklíbnu se na ně a poplácám Caleba po rameni.

„A heleme se princ Charles vytasil s jeho titulem..."

„...už zase" podotkne Steve a protočí oči tak, abych to viděl.

„To jeho ego mi vážně chybět nebude," Aaron zakroutí hlavou a hodí mi ze své kapsy telefon. Obratně ho chytím a chvíli na něj překvapeně zírám.

„Je to nevystpovatelnej telefon," řekne jakoby nic „na tomhle tě nevystopuje ani tajná služba. Navíc tam mám pár vychytávek, který by ti mohli pomoct. Doufám, že je nebudeš muset použít, ale nikdy nevíš."

Vděčně se znovu podívám na mobil a společně s nabíječkou ho hodím do tašky. Pak se s kluky rozloučím a poprosím je, aby vypadli, protože pokud by tu zůstali déle, tak by mohl mít otec nebo Derek podezření, že něco plánujeme.

Z kuchyně dotáhnu zásoby jídla na týden.

Pokud dnes odejdu, tak není cesty zpět.

Musím ji najít.

Musím najít Laru.