Ta Pravá (první díl)

Část 72 Lara: Rozloučení

V zorném poli se objeví Alexei, který se okamžitě vrhne k prvnímu, koho uvidí. Diana se sveze k zemi společně s Calebem, když k nim Alexei přistoupí. Strčí mu do pusy dva prášky a nabídne mu láhev s vodou „srazí to horečku pane." Caleb vděčně přikývne a pilulku spolkne.

Aaron se Stevem zírají na Alexeie a z jejich výrazu poznám, že přemýšlejí, jestli jsme jim přišli pomoc, nebo je přišli dorazit. Oba dva jsou velmi napjatí a sledují každý Alexeiův a můj pohyb. Po minutě si uvědomí, že je nezastřelíme, proto se trochu uvolní a opřou se o blízkou zeď, aby sebou nešlehli o zem. Pořád jsou však ve střehu.

Andrej s námi není. Čeká na chodbě a hlídá okolí.

Nedalo nám tolik práce dostat se do podzemní, kam Lapis odvádí všechny své vězně. Jedná se o samostatnou jednotku, která je vzdálená asi dva kilometry od hlavního sídla. Do podzemí vedou dvě cesty, jeden oficiální vchod a jeden tajný vchod, jehož umístění zná pouze hrstka vyvolených. Já o tomto vchodu vím jenom díky Alexeiovi, který hned po našem příjezdu zpět do Kingswoodu, prozkoumal všechny možné únikový východy.

Potom, co jsme dorazili k vchodu, nám stačila pouze vteřina, abychom vyhodnotili situaci a pustili se do 12 stráží, kteří byli rozmístěni po celé chodbě. Díky momentu překvapení se nám podařilo 6 z nich dostat bez potíží. Použili jsme převážně nože, abychom hlukem z výstřelů nepřilákali ostatní členy.

Zhodnotím zdravotní stav Diany a očima přeskočím zpět k Tylerovi.

Nespouštím z něj oči. Stojí tam nahý od pasu nahoru a je pokryt krvavými šrámy. Většina ran se začala už hojit a nevypadá tak zle, jako jeho kamarádi. Steve a Aaron dokážou sami stát a když jim Alexei hodí trička, které mezitím sundá těm dvěma hromotlukům, vděčně pokývou. Jsou sice u krku od krve, ale lepší variantu nemáme.

Tyler se však nedívá jenom na mě. Těká pohledem mezi mnou a Sarah. Ta, jak zjistím, má oči plné krutosti, když skenuje Tylerovo tělo. Potom k němu tiše přistoupí a nečekaně ho obejme. Snaží se být jemná, aby nepoškodila jeho rány.

„Jsem ráda, že jsi v pořádku," div nepošeptá.

Stojím jak přikovaná. Dívám se na Tylera, jak pokládá Sarah ruce na záda a přitiskne se k ní pevněji. A potom mi dojde, kde jsem ty její oči předtím viděla. Dojde mi, proč mi její obličej přišel zpočátku tak podvědomý. Viděla jsem její rysy v Tylerově obličeji.

Zastrčím si nůž zpět do pouzdra „Sarah... Barnettová."

Sarah se ke mně otočí a nespustí ze mě oči stejně tak, jako její syn. Potom oči sklopí.

„Nechtěla jsem..." nenechám jí větu dokončit.

„Máme dohodu – nebudu požadovat žádné vysvětlení. Splním svůj slib," řeknu tvrdě a ona vděčně přikývne s výrazem, že mi to vysvětlí později.

Alexei mezitím z venku, kde jsme pozabíjeli zbytek stráží, donese další tričko a nějaké zbraně, které položí na zem. Tyler si od Alexeie vděčně vezme tričko a opatrně ho přetáhne přes hlavu.

Přičupnu si k té hromádce a seberu dvě pistole, které hodím směrem k Stevovi a Aaronovi. Ti je obraně chytí a chvíli jenom na zbraně civí, jako by to bylo zlato.

Pak seberu dvě další a osobně je přinesu Tylerovi. Ten si je s váhavým pohledem vezme.

Nevím, co ode mě čekají. Zřejmě předpokládali, že jsem je přišla pozabíjet, ale... to není můj záměr.

Stoupnu si zpět ke dveřím, abych měla na všechny výhled. Ucítím světlo v zádech, které mě lehce hřeje do zad. Sarah se odpojí od Tylera a stoupne si za mě. Alexei stále pomáhá Stevovi s ošetřením ran. Zavazuje mu zbičovanou paži obvazem. Nepřekvapuje mě, že je Alexei vybaven věcmi, na které bych já nepomyslela, ale to je prostě on. Je předvídavý.