Ta Pravá (první díl)

Část 55 Tyler: Plánování

S odklízením trosek zničené budovy jsme skončili předevčírem. Škody byly značné a přišli jsme o většinu zásob střelných zbraní, které byly poškozeny do takové míry, že se nedaly použít. Původně byla v plánu obnova budovy, ovšem nastávající události dost bránily ve vytvoření nového sídelního křídla. Byli jsme tak nuceni vytvořit provizorní zbrojovnu namísto tenisových kurtů.

Stejně je skoro nikdo nevyužívá.

Náš dům se stal hlavní základnou, kde se plánovaly veškeré chystané útoky. Kromě toho, že se u nás uvelebil Oliver, se kterým probíral Derek taktiku každý den dlouho do noci, tak se tu Hildegard zdržovala více, než slibovala. Minulý týden jsem jí zahlédl asi čtyřikrát, což by nepředstavoval tak velký problém, kdyby se její příšerně pisklavý hlas netáhl po celém sídle.

Derek mi několikrát nabídl, abych se účastnil Oliverovy a Hildegardiny porady, ale raději jsem řešil důležitější věci. Tyhle byrokratické kecy mě začínaly štvát čím dál tím víc a zjistil jsem, že ty jeho slavné porady jsou stejně k ničemu. Erland po několika dnech oznámil svůj odjezd, ale aktivně se účastnil plánovaní napadení krytých zbrojnic, které se táhly na hranicích jeho státu. Je si jist, že Lapis začalo před rokem využívat ilegálních prostor pro skladování zbraní. Šlo však na něm poznat, že stále váhá, jak se k celé záležitosti postavit.

Naproti tomu Pierre, ten se neozval vůbec. Od srazu se vydal do hotelu, který jsme pro něj objednali a hned druhý den vyrazil zpět do své země. O dalších krocích se nezmínil. Derek mi u oběda prozradil, že francouzská strana nebyla nikdy nijak sdílná a spolupráce s nimi vyžaduje opravdu opatrné a promyšlené kroky.

Francouzi.

Povzdechnu si vyčerpaně a padnu do postele. Od srazu jsem já a moje jednotka měli spoustu práce. Protože kluci byli jediní, kterým jsem stoprocentně věřil, tak jsem jakékoliv mise ohledně blížící se války svěřoval právě jim.

Ve škole jsem byl sotva pár dní v tomto měsíci, takže ani nevím, jak se Laře vede.

Vzpomenu si na doby, kde naší jedinou starostí byli Falconovi a k vypořádání se s nimi stačil jeden podělaný závod. Bodne mě u srdce, protože si vzpomenu na poslední závod, kterého se účastnila taktéž Lara.

Vysoukám se z trička a hodím ho na zem. Jsem tak unavený, že se mi ani nechce do sprchy, ale ráno by se mi chtělo ještě míň. S otráveným pohledem se doplahočím do koupelny, kde na sebe pustím horkou vodu. Nechám jí po sobě volně stékat a užívám si toho blaženého pocitu.

Jednou rukou se opřu o nahřáté dlaždice.

Bude to déle jak rok, co jsem držel Laru v náručí. Její vůně mi tak moc chybí. I přes všechny její modřiny a rány má tělo bohyně, které tak perfektně ladí s tím mým. Rukou si pročísnu vlasy a usměju se sám pro sebe. Chovám se jak zamilovanej pitomec.

Vynadám si.

Vyruší mě telefon, jehož otravné zvonění ke mně doléhá z postele, kde jsem ho nechal ležet. Zanadávám a vylezu ven pouze v ručníku. Když na displeji uvidím neznámé číslo, zpozorním. Hodiny ukazují jednu hodinu ráno a jsem si jist, že telefonní společnosti neotravují lidi v tuto noční dobu. Zvednu telefon, ale nepředstavím se.

„Tylere okamžitě sem přijeď," ozve se z druhého konce chraplavý hlas a nejistě odtáhnu ruku, abych se znovu podíval na displej, kde na mě svítí neznámé číslo.

„Simone?" zaváhám, protože svého kamaráda jsem dlouho neslyšel.

„No, kdo jinej," vyštěkne na mě a musím se posadit, abych únavou neusnul ve stoje. „Přijeď ke mně do garáže."