Wingless// FF Harry Styles CZ

XXXII. Nekorunovaná princezna

Domů jsem dorazila s bolestivou kostrčí, ale s dobrou náladou. Vincentův plán na pomstu Stelle byl geniální, i když obsahoval jisté mezery a Harry byl také v dobrém rozpoložení, což znamenalo, že bude rýpat, ale nebude protivný.

,,Tak v kolik tě vyzvedne ta blonďatá vějička," povytáhl zvědavě obočí, když jsem šmejdila v tetině skříni a hledala nějaké hezké boty, na kterých bych si nezlomila nohu. Kotník jsem stále neměla úplně v pořádku, ale šaty byly moc dlouhé na to, abych šla jen v balerínách.

,,Za tři hodiny," zamumlala jsem, zatímco jsem si zkoušela jeden pár černých bot s tlustým podpatkem.

,,Ptám se v kolik, ne za jak dlouho," pousmál se škodolibě a se zájmem si prohlížel pár, který měl podpatek vyšší, než IQ polovina holek ve třídě.

,,Kdybys uměl počítat, došlo by ti, že to znamená v půl sedmé," odsekla jsem a s námahou se zvedla na nohy.

,,Nemám hodinky, Karmo," upozornil mě a s pobavením pozoroval, jak se v botech snažím chodit.

,,Vypadáš jako gorila s umělými kyčlemi," posmíval se mi a chytil mě za ruku. ,,Uklidni se, když tady budeš chodit jako uzlíček nervů, elegance z tebe bude čišet asi jako inteligence... takže vůbec," díval se mi do očí a chytil mě i za druhé zápěstí.

,,Proč jsi na mě vlastně tak zlý," postěžovala jsem si a trochu zavrávorala.

,,Nejsem zlej, jen... skrývám city a myšlenky za zeď postavenou z cynismu spojeného sarkasmem," pustil jedno mé zápěstí a šťouchl mě do místa mezi lopatkami, abych se více narovnala. ,,Kdybys měla za sebou to, co já, dávala by sis majzla, komu se otevřeš a komu ne," chytil mě za bradu a zvedl mi ji výš. ,,Musel jsem se naučit nedávat najevo, co doopravdy cítím, nebo co si myslím, jinak by mě srazili na kolena," pustil i druhou ruku a trochu poodstoupil.

,,Teď stojíš jako dáma. Aspoň v rámci možností," usmál se o něco vřeleji a zase se přiblížil. Položil mi ukazováček mezi obočí a přejel s ním párkrát nahoru a zase zpět. ,,Jen se nesmíš mračit, to ten dojem, co už tak dost hapruje, akorát kazí," odtušil a naklonil hlavu na stranu.

,,Pokud nenastoupíš do sálu jako po amputaci pánve, budeš královna plesu. V těch šatech vypadáš skoro jako princezna," zašeptal a mě se zatajil dech.

,,Jen skoro?" zeptala jsem se, abych odvedla své myšlenky od jeho srdcovitých rtů, ale moc to nezafungovalo. Ztěžoval mi to tím, že je roztáhl do ještě širšího úsměvu a kromě ďolíčků odhalil i rovné bílé zuby.

,,Jo, ještě ti chybí korunka," zasmál se tlumeně. Ta hluboká vibrace jeho smíchu, kterou jsem pocítila díky tomu, jak blízko mě stál, ve mě probudila jakýsi podivný pocit. Najednou se mi do mozku nahrnula silná neprostupná vlna náklonnosti a já si prostě nemohla pomoct a naklonila se blíž k němu.

Vtáhla jsem ruce k jeho obličeji, a chtěla ho vzít za tváře, abych mi nemohl uhnout, ale byl pohotovější a uvěznil má zápěstí ve svém pevném stisku.

,,Neblázni, Destiny," zašeptal a odstoupil, aby nebyl v mém dosahu. ,,Uděláš to, a jsem oba v hajzlu," upozornil mě a ne zrovna jemně mi stiskl zápěstí.

,,Jak to myslíš?" zamumlala jsem a cukla rukama, abych se vyprostila z jeho sevření.

,,Tak, jak to říkám," usmál se smutně. ,,Nemůžu to udělat," dodal ještě tišeji a pak odstoupil úplně. ,,Měla by ses začít připravovat, tvůj princ za chvíli přijede," řekl podivným tónem a prošel zdí z tetiny šatny pryč.

Tyhle jeho změny nálad jsem vůbec nechápala. Chvíli působil, jako by ráno pojedl vtipné kaše, v další chvíli sršel náklonností a potom obrátil o tři sta šedesát stupňů a byl odtažitý a nepřístupný.