Wingless// FF Harry Styles CZ

XIII. Minulost

Až do pátku jsem se snažila chovat normálně. Vincent trávil hodně času s Jane, ale naštěstí si udělal čas i na mě, takže jsem se necítila tak osaměle. Harry mě stále doprovázel na každém kroku a já mu byla vděčná. Nejen za to, že na mě dával pozor, ale proto, že mě vždy vyslechl a když viděl, že mi není dobře, prostě mě jednoduše objal kolem ramen a počkal až to přejde. Myslím, že si za těch několik dní, které se mnou strávil, stihl udělat obrázek o tom, kdo skutečně jsem, což bylo dost překvapivé, protože to nedokázala tak docela ani teta po několika letech.

V pátek odpoledne jsem přišla domů po celém týdnu naprosto vyřízená, jen jsem hodila batoh do rohu a zasedla ke stolu. Měla jsem nulovou energii a jediná možnost, jak na místě neusnout v tu chvíli bylo kreslení. vytáhla jsem tedy ze zásuvky skicák, tužky a uhel a přemýšlela o tom, čí portrét bych mohla nakreslit.

,,Ty máš po dnešku energii něco tvořit?" vyrušil mě Harryho hlas z přemýšlení a já měla okamžitě jasno.

,,Jo, na to mám energii vždycky," odbyla jsem ho a bezmyšlenkovitě začala kreslit základní náčrtek. Načrtla jsem nejdříve tvar jeho tváře, následně polohu úst, nosu a očí a pak jsem začala vykreslovat detaily. 

Harry mi nevěnoval nejmenší pozornost, seděl na mé posteli a o něčem usilovně přemýšlel, protože krčil čelo a mračil se. Já byla ráda, že mi nekouká přes rameno a nemá blbé připomínky. Sem tam jsem se na něj podívala, abych si upřesnila nějaký rys, ale za ty dny, kdy mi dělal téměř neustále společnost, jsem ho znala téměř nazpaměť.

,,Fotka by ti vydržela dýl," promluvil znuděně. Nejdřív jsem moc nechápala, co tím myslí, ale pak mi to docvaklo. Už několik minut jsem na něj upřeně zírala a vpíjela se mu pohledem do očí.

,,Promiň," zrudla jsem a rychle se pohledem vrátila k pokreslenému papíru. Už jsem se nepotřebovala dívat na jeho tvář, teď už mi zbývaly jen stíny uhlem.

,,Co kreslíš?" zjevil se z ničeho nic za mnou a já se lekla a uhel mi vypadl z ruky. Pokusila jsem se stránku zakrýt, ale bohužel jsem byla moc pomalá a jeho tvář už zdobil napůl zlomyslný a napůl potěšený úšlebek.

,,to jsem já," konstatoval.

,,Nepovídej," zašklebila jsem se a skicák rychle přivřela.

,,To mě musíš mít asi docela ráda," škádlil mě a já rudla a rudla. Cítila jsem se tak hrozně moc trapně.

,,Zase si tolik nefandi, nakreslila jsem už spoustu lidí ze svýho okolí," ohradila jsem se, i když to nebyla tak docela pravda. Místo ve skicáku jsem většinou zasvětila jen lidem, na kterých mi opravdu záleželo. Jedinými kreslenými tak doteď byla teta, Vincent a jednou dokonce i Zayn. Teď už jsem na něj však téměř nemyslela. Jeho tvář už mi nenaskakovala před oči v nejrůznějších chvílích a po nocích jsem nepřemýšlela o tom, jaké by to bylo, kdyby mě měl rád.

,,Destiny!" zvolal Harry a já sebou trochu trhla.

,,Co?" nechápala jsem.

,,Mluvim na tebe a ty jsi myšlenkama někde úplně jinde," vysvětlil a já zase zčervenala.

,,Tak mi to asi budeš muset zopakovat, nevnímala jsem tě," pokrčila jsem rameny a nevinně se na něj usmála.

,,Všimnul jsem si..." poznamenal příkře. ,,Ptal jsem se tě, proč tě kreslení tolik baví..." Usmála jsem se, protože to značilo, že se o mou osobu doopravdy zajímá. tedy... také to mohlo značit, že nechce, aby mezi námi bylo trapné ticho a nenapadlo ho žádné jiné téma, ale doufala jsem, že to tak není.