Wingless// FF Harry Styles CZ

XVIII. Edward

Ještě chvíli jsem si s Anne povídala a zjistila, že je Harrymu v lecčems podobná. Oba měli zvláštní a mě sympatický smysl pro humor. Smála se stejně jako on, i podobně gestikulovala. Čas strávený s ní mě trochu bolel, protože mi ho připomínala spoustou věcí. Snažila jsem se na něj však nemyslet a soustředit se na to, co mi Anne říká.

Dozvěděla jsem se, že byla poměrně blízkou přítelkyní mého otce a znala se i s mou matkou. Vyprávěla mi, jací byli a co všechno dělali. Byly to pro mě cenné informace, protože teta o nich nerada mluvila a já je chtěla znát alespoň z vyprávění.

Anne se ani jednou nezmínila o mém tajemství, které jsem jí prozradila a já jsem byla ráda, že si neklepe na čelo a nepovažuje mě za psychicky chorou.

,,Ehm, Anne, asi-asi bych měla jít," oznámila jsem jí, když jsem u ní na pohovce seděla už půldruhé hodiny. Bylo mi tam dobře, protože to tam příjemně vonělo, ale zároveň to byl pobyt i trochu bolestivý, protože, jak už jsem zmínila, Anne mi Harryho v mnoha ohledech připomínala.

,,Jistě," usmála se trochu smutně. Moc jsem to nechápala, ale nepozastavovala jsem se nad tím. Měla právo být smutná, syn jí utekl k nebezpečné organizaci, dcera zemřela na leukémii a manžel... o tom jsem nic vědět nechtěla, protože, jak jsem vyrozuměla z její řeči, Harrymu dost ublížil. 

,,Připomínáš mi Gemmu," pohladila mě po vlasech, když už jsem byla a odchodu. ,,Moje dcera taky měla plavé vlasy, máte i podobnou osobnost," dodala ještě a rychle zamrkala, aby zahnala slzy.

,,Mrzí mě, že jste o všechny přišla," skousla jsem si rozpačitě ret a pak už se jen spěšně rozloučila a vyšla na ulici. V hlavě jsem se snažila urovnat veškeré informace, jteré mi Anne sdělila a protože ještě nrbylo příliš pozdě, rozhodla jsem se zamířit na hřbitov navštívit své rodiče.

Sice jsem jim nemohla natrhat ani kytici nějakých lučních květin a chodit přes celé městečko do květinářství se mi také nechtělo, ale oni si nikdy nepotrpěli na nějakou okázalost a i pouhá návštěva by jim mohla udělat radost.

Otevřela jsem rozvrzanou železnou branku a s rrochu staženým žaludkem vešla na ušlapanou písčitou cestičku. Procházela jsem kolem náhrobků, nrkterých pomalu se drolících a chátrajících, jiných naopak nových a majestátné moderních.

Na jednom, žulovém, jednoduchém, ale pozornost poutajícím, jsem zahlédla Hildino jméno a padl na mě podivný smutek. Hildu jsem nijak zvlášť neznala, prostě to byla sestra mojí... kamarádky? Známé? Ale véděla jsem, že byla hodná a ke všem se chovala mile a byla dobrosrdečná až za hrob.

Odbočila jsem ze své zamýšlené cesty a došla až k jejímu náhrobku. Neměla jsem nutkání uronit pro ni slzu, neměla jsem k ní vytvořenou žádnou citovou vazbu  ale cítila jsem se s ní podivně propojená, kvůli Harrymu.

,,Taky si tr našel..." zamumlala jsem smérem k jejímu jménu zlatě vyrytému do kamene. ,,Je to prevít," zasmála jsem se nevesele. ,,Ale nedivím se ti  je to sakra atraktivní prevít. A vtipnej, to se mu musí nechat," zamnula jsem si ruce, aby mi na ně nebyla taková zima a zašoupala nohama na písčité cestě pokryté listím. ,,Nikdo ti to nemůže mít za zlé, odpočívej  pokoji, nezasloužila sis to," dodala jsem ještě a bez ohlédnutí odešla.

Bylo mi jí líto, protože podlehla někomu, kdo si lásku tak dobrého a nezákeřného člověka nezasloužil. Nebo možná ano, možná že Harry měl ke svému jednání zvláštní důvody, které jsem já, dívka vyrůstající v ideálních láskyplných podmínkách, nemohla pochopit.

Dál jsem bloumala mezi hroby, nijak jsem nespěchala ke dvěma identickým náhrobkům jen lár metrů ode mě a koukala se na jména vytesaná do téch hned vedle mě. Uvažovala jsem nad tím, javí ti lidé pochovaní jen pár metrů pode mnou, asi byli za života a jak zemřeli.