Wingless// FF Harry Styles CZ

XXII. Nečekaná náklonnost

Sobotní ráno bylo pošmourné a už jen z pouhého pohledu z okna bylo zřejmé, že zima ťuká na dveře. Měla jsem konečně den volna a tak jsem zůstala zachumlaná v posteli a četla si, zatímco Harry mě pokradmu pozoroval a o něčem přemýšlel. Byla jsem zvědavá, co se mu honí hlavou, ale bála jsem se ho na to zeptat, jelikož jeho výraz jasně a zřejmě napovídal, že nemá zrovna povídavou. 

Trochu mě to mrzelo, ale doufala jsem, že to Harryho třeba po chvíli přejde.

Začetla jsem se do knihy a nadšeně obracela stránky napínavého příběhu, než mi cinkl mobil s upozorněním, že mi přišla zpráva. Obrátila jsem oči v sloup, ale přístroj odemkla, abych se podívala, kdo mi co píše. 

Vincentovo jméno mě o mou nechuť si s někým dopisovat připravilo a obsah textovky mě navíc ještě potěšil. Nabízel mi, jestli bych s ním zítra nechtěla na kole dojet k nedaleké zřícenině hradu, kde jsem obvykle v létě o prázdninách pořádali pikniky a jako mladší zaujatě prozkoumávali okolí v naději, že někde poblíž zahlédneme něco nadpřirozeného. 

Obratem jsem mu na nabídku výletu kývla a šťastně mobil zase vypnula. Těšila jsem se, že zase něco podniknu se svým nejlepším přítelem, protože poslední dobou jsme naše přátelství oba trochu zanedbávali. Vincent protože se snažil upoutat pozornost Jane Brownové a já... těch důvodů bylo hned několik, ale ani jeden z nich jsem Vincentovi nemohla prozradit.

,,Proč se tak usmíváš?" vytrhl mě ze zamyšlení Harryho hlas. Trochu jsem se lekla a trhla sebou, až mi spadla kniha z klína na zem.

,,Jedem s Vincentem na výlet," oznámila jsem mu radostně a když mi přišla další zpráva, okamžitě jsem se po telefonu vrhla.

,,Jsi nějaká žhavá na to vyrazit," zabručel Harry a prohrábl si vlasy.

,,Jo, jsem," pokrčila jsem bezstarostně rameny. ,,Už dlouho jsme spolu nikde nebyli," dodala jsem. V druhé zprávě od mého kamaráda stálo, že mi musí sdělit něco důležitého a proto jedeme právě k polorozpadlé stavbě.

,,Teď se tváříš překvapeně a zamyšleně," podotkl Harry a přimhouřil oči, jako by se na mě snažil zaostřit.

,,Mhmm," kývla jsem na souhlas, aniž bych pořádně věděla, co vlastně odsouhlasuji. Byla jsem zvědavá, co mi chce Vincent sdělit, protože mi obvykle všechno říkal hned a bez nějakých cavyků. Co na srdci, to na jazyku a co nevím, nepovím.

Ehm, Harry?" odvážila jsem se.

,,No?" zabodl se do mě pohledem.

,,Víš... potřebovala bych, abys... abys se mnou zítra nešel. Vincent mi chce říct něco soukromého a-" 

,,Myslim, že mu může bejt jedno, jestli to já uslyšim, nebo ne," uťal mě nekompromisním tónem a já si povzdychla.

,,No já vím že jemu jo, ale netuším, co mi chce říct, takže... by asi nebylo úplně od věci, kdybych to slyšela jen já. Může to být něco intimního nebo..." pokrčila jsem rameny a větu záměrně nedokončila.

,,Nelíbí se mi to, Destiny," povzdechl si. ,,Tobě se může kdekoli a kdykoli stát naprosto cokoliv. Co když bude zrovna padat meteorit?" rozhodil rukama. Samotnému mu však po několika sekundách došlo, jaký nesmysl to je a oba jsme vybuchli smíchy.

,,Harry, prosím. Je to jeden den. A navíc budu s Vincentem, co by se mi asi tak mohlo stát?" přesvědčovala jsem ho dál a upřela na něj prosebný pohled.

,,No mě napadá spousta věcí," zabručel, ale už to neznělo tak nepřístupně.

,,Padajícímu meteoritu bys stejně nezabránil," žadonila jsem. Ani jsem vlastně nevěděla, proč ho tak úporně přesvědčuji, když mi jeho společnost byla vesměs nadmíru příjemná a Vincent mi opravdu nemohl chtít sdělit něco, u čeho by Harry nemohl být. Asi jsem si prostě chtěla užít výlet s přítelem jako za starých časů.