Wingless// FF Harry Styles CZ

XV. Přítel nad zlato

Ráno jsem se probudila s očima opuchlýma od pláče a srdcem na několik kousků. Harryho jsem měla opravdu ráda, protože se ke mě choval mile, ale včera... včera jsem poznala jeho druhou stránku, tu temnou a tu, která pravděpodobně byla podobnější skutečnému Harrymu.

Jestli je pravda, že byl kriminálník, nemohl být přece tak hodný, jak byl, když trávil čas se mnou. To by ho za chvíli převálcovali a on by si už ani neškrtnul. Ne, Harry musel mít mnohem temnější, dravější a agresivnější povahu, než jakou dával najevo.

Teta Liv mi přes dveře oznámila, že jde navštívit svou přítelkyni. Poznala, že se necítím zrovna nejlíp a tak mě nechala raději být, za což jsem jí byla vděčná. Ještě několik minut po hořkém probuzení jsem se válela ve vyhřáté posteli a přemýšlela. Nechtěla jsem se užírat tím, co mi Harry řekl, ale cítila jsem se zrazeně a ublíženě.

Nakonec mě nenapadlo nic lepšího, než zavolat Vincentovi a požádat ho, jestli by nepřijel. Věděla jsem, že pravděpodobně bude chtít být s Jane, ale doufala jsem, že alespoň na pár hodin by si na mě čas udělat mohl. Vytočila jsem tedy jeho číslo a když mi to rozespale vzal, cítila jsem, jak mnou projelo teplo, značící, že vše ještě není ztraceno.

,,Ahoj, Vincente," pozdravila jsem ho a on jen něco ospale zamrmlal, jako kdybych ho rušila od životně důležité činnosti.

,,Chtěla jsem se zeptat, jestli bys... no jestli bys nechtěl na chvíli přijet. Potřebuju... něčí společnost," požádala jsem ho a zívla. 

,,Jo jasně, počkej tak půl hoďky, budu tam," ujistil mě a zavěsil. Nic jsem si z náhlého konce hovoru nedělala, věděla jsem, že u něj je to naprosto běžné. Prostě ukončí hovor, nemyslí to zle.

Za půl hodiny opravdu před dveřmi stál Vincent s rozcuchanými kudrnatými vlasy a ještě trochu skelnýma očima. Na sobě měl svůj obvyklý kabát, ale zmačkané tričko napovídalo, že se oblékal narychlo.

,,Díky, vážně potřebuju něčí přítomnost," objala jsem ho a on mě.

,,Jsi v pohodě, Tiny?" odtáhl si mě na délku paží a zadíval se mi do očí. Chtěla jsem mu zalhat, že ano a že se mi nic neděje, ale věděla jsem, že by na mě poznal, že mu lžu a tak jsem sklopila hlavu a zavrtěla hlavou. ,,A co se děje?" vyzvídal Vincent, zatímco za sebou zavřel vchodové dveře a vedl mě do obýváku.

,,Já..." byla jsem v pokušení mu říct o Harrym, ale věděla jsem, že by mi nevěřil. Tak ujetý zase nebyl. ,,Já nevím," vymáčkla jsem ze sebe nakonec a pokrčila rameny.

,,Tiny, prosím, řekni mi, co se s tebou děje!" díval se mi téměř zoufale do očí. ,,Poslední dobou se chováš zvláštně, chvíli seš šťastná a veselá a pak najednou vypadáš, že se v nejbližší době zhroutíš. Jsem tvůj nejlepší kamarád, mě můžeš říct všechno," tvář mu křivil ustaraný úšklebek. Kéž bych mohla, Vincente, kéž bych mohla...

,,Já-" zajíkla jsem se a obrátila oči ke stropu, abych rozmrkala další nával slz.

,,Chováš se, jako... jako kdybys snad byla zamilovaná," zašeptal a já zalapala po dechu.

,,Myslíš?" špitla jsem. Pokud to tak Vincent vidí... co když to tak doopravdy je? 

Jeho slova mě vyděsila. Stále jsem měla v živé paměti četbu Hildina deníku a modlila jsem se ke všem svatým, aby se mi nic takového nestalo. I přes to, že jsem občas měla pocit, že umřít by bylo ze všeho nejlepší a už bych nemusela nic řešit, lpěla jsem na životě. 

,,Já nevím, co se s tebou děje, Tiny, to musíš vědět ty," chytl mě za ramena a trochu se mnou zatřásl. ,,Já nevím, jak ti mám pomoct, když mi neřekneš, co s tebou je," vysvětloval a v zelených očích se mu zračil strach, zmatení a starost. ,,Prosím, mě můžeš věřit," dodal ještě a já se zajíkla.