Záchranná mise

vzkaz

POHLED NEWTA

"Minho?" řekne Isabell, když už stojíme před obývákem a můj druhý nejlepší kámoš stojí k nám zády.

Bell se na mě podívá, jen se na ní pousměju a pak se opět podívá před sebe, ale já se stále dívám na ní.

Když Minho uslyší své jméno a ten krásný půvabný hlas, zasekne se. Poté se pomalu otočí.

"Isabell!!" řekne trochu hlasitě a na tváři se mu vykouzlí obrovský úsměv.

Bell se k němu rozeběhne, on jen roztáhne ruce od sebe. Když už ji drží v objetí, otočí se s ní kolem dokola a pevně ji stiskne.

Už v Labyrintu se spolu hodně bavili, ale mysleli si, že o tom nevím. Neměl jsem strach, že by mi ji Minho chtěl přebrat, věděl jsem a vím, že pro něj je Bell jako mladší sestra, kterou má rád. Když je vidím teď, jsem rád, že vidím opět upřímný úsměv na tvářích obou.

"Takže vy jste mi lhali?" zadíval se Minho na Tommyho.

"Říkali jste, že se ještě neprobrala"

"Překvapení" řekne trochu s ironií v hlase Bell.

"Promiň kámo, můj nápad to nebyl" řekl Thomas a dal ruce do obraného gesta.

Za chvíli do místnosti někdo přiletí jako neřízená střela. Ten někdo je Chuck.

Bell se na něj otočí a roztáhne ruce. Chuck k ní přeletí a pevně ji stiskne. Bell udělá totéž.

"Myslel jsem, že tě už nikdy neuvidím" vydá ze sebe.

"Mě? Ale Chucky mě se jen tak nezbavíte" odpovím mu.

Nakonec dojdu opět k svému milovanému, který mě zezadu obejme kolem pasu, stejně jak se objímají Brenda a Minho.

"Tak strašně ráda vás zase vidím lidí" řeknu po chvíli.

Po tomhle nasleduje společné objetí a někdo z nich řekne

"Chyběla jsi nám tady"

"Jo chyběla" přidávají se ostatní.

O hodinu později, když sedím venku zabalená v dece na terase, za mnou přijde Tess.

"Ehm Bell?"

"No?"

"Já... nevím jestli si to pamatuješ, ale asi týden zpátky jsi nám poslala nějaký soubor, jenže je zašifrovaný a my to neuměli rozluštit"

Koukám na ní jak na sedmý div světa, protože si to vůbec nepamatuju.

"Tak to si absolutně nepamatuju"

Na to Tess jen přikývne a s tím, že se za chvíli vrátí, odchází pryč.
Deset minut na to, se sem zase vrací, ale tentokrát má v ruce list papíru a na něm něco napsané a opravdu je to zašifrované.

Podá mi papír do ruky a sedne si vedle mě.

"Zvládneš to přeložit?"

"Pokusím se"

Když se všechna má pozornost obrátí na ten kus papíru, pomalu se mi v hlavě začne něco vybavovat a po chvíli mi to všechno dojde.

Po přečtení toho textu vím, že teď to bude hodně těžké, nejen pro mě, ale hlavně pro Newta.

"Pokusím se to rozluštit. Až to budu mít, tak ti to přinesu ju?"

Přikývne a pousměje se na mě.

Na to se zvednu a odcházím dovnitř.