Záchranná mise

Další fáze

POHLED NEWTA

Děsí mě to. Děsí mě to, že zas a znova nevím, kde je moje Bell. Co s ní zase dělají a proč tady sakra není. Frase!! To není normální už! Jen chci aby Bell byla v bezpečí a šťastná, to toho chci tak moc?

Nejvíc mě děsí to, že tady byl dneska člověk, který si myslím, že tady byl. Osoba, se kterou nemám vyřešenou jednu věc. Věc, kterou jsem už nechtěl řešit, ale pokud to byla opravdu ona, můžou z toho být problémy. A jak znám Katherine, tak problémy bude dělat.

Při představě, že Bell opět něco dělají, mě děsí. Mám o ni strach, ona je to jediné, co mě drží při životě. Dneska  nám údajná Bell řekla, že zítra zase přijde a myslím, že nám má co vysvětlovat. Jen musím říct klukům a Tess, která ji taky prokoukla, aby to nechali na mě a hlavně na sobě nesmíme nechat znát, že jsem ji prokoukli hned po prvním dni.

Najednou si uvědomím, že mi po tvářích stékají slzy. Nevím, kdy se ze mě stala taková citlivka. V Placi jsem brečel jen dvakrát za celou tu dobu. Poprvé to bylo když Katherine vběhla do Labyrintu a já ji už nenašel a podruhé když Tommy vběhl do Labyrintu za Albym a Minhem, tenkrát za mnou přišla Bell, takže jsem brečel smutkem, že ty tři čóny v Labyrintu ztratím a štěstím, že jsem potkal někoho jako je Bell. Ale teď? Když je Bell pořád u ZLOSINu brečím skoro pořád. Strašně mě štve, že tam nejsem s ní, že je v tom sama. Chybí mi. Ani nevíte jak.

POHLED AVY

"Tak co?" položím otázku.

"Jsou chytří, všichni do jednoho"

"Kolik jich tam je?"

"Hodně"

"Jména?"

"Thomas, Minho, Gally, Newt, Teresa, Aris, Pánvička, Chuck, Harriet, Sonya, Brenda, Jorge a Liv"

"Poznali tě?"

"Nevím, neřekla jsi mi nic o telepatii, kterou ti tři mají, mluvili o tom, tak možná něco tuší"

"Fajn, varuju tě, jestli něco pokazíš"

Na to jen přikývne.

"Tak teď pro ni zajdi, pro subjekt A0 začíná další fáze"

"Provedu"

Za nedlouho se přesunu do nové testovací místnosti ZLOSINu, do které mají přístup jen vybraní jedinci. Je to místnost, kde se dají dlouhodobě testovat dva lidi, je tady plně multifunkční počítač a vše moderně vybavené. Dále tady máme dvě testovací zařízení.

Po chvíli přichází ochranka i se subjektem. Je trochu mimo, ale to má po lécích, které ji zabrání komunikovat se sourozenci a Teresou. Posadí ji na židli, zkontrolují životní funkce a když je vše v pořádku, pokračujeme dále. Do injekční stříkačky naberou sérum, které ji uklidní a uspí.

Zavedou ji dvě kanily, aby ji mohli přes to dávat výživu. Dále přichází poslední část přípravy, před spuštěním testu. Na hlavu ji dají dalo by se říct, takovou přilbu s různými čudlíky a hadičky, oblečou ji do speciálně upraveného obleku, který má po stranách dvě hadice a nakonec ji už úspanou postaví do "stožáru", zavřou a test může začít.

"Vše připraveno?"

"Stačí zahájit test"

"Fajn, zahajte jej" dám příkaz.

"Doufám, že má dcera přinese jen přínos, i když zbývající členi a bývalí subjekti nejspíš budou dělat problémy. Nikoho tady nepouštějte, jedině s Katie tady může někdo vystoupit, tím někdy myslím, někoho ze zaměstnanců ZLOSINu. Budeme jí hlídat 24/7, rucíte mi za ní životem Jansone" dám mu pokyny, jelikož sem přišel s ochrankou a dále odcházím do své kanceláře.

Tak co myslíte, že se stane dál? Upřímně jsem sama zvědavá, co se bude dít.

Doufám že se vám kapitola líbila a těším se na vás u další 😊❤️💫💥✨