Záchranná mise

Divná

POHLED ISABELL

Vrátíme se zpátky do komplexu ZLOSINu a já se s Katie rozloučím a odejdu do svého pokoje. K Ave jdu až po schůzi a schůze začíná až za necelou hodinu, takže mám ještě čas.
Zalezu si do sprchy, kde si umyju vlasy a převléknu se do oblečení, které se normálně ve ZLOSINu nosí. Takže bílé tričko, bílé kalhoty a bílý plášť. Vlasy vysuším fénem a sepnu je sponou vzadu do drdolu.

Poté si sednu na postel a začnu přemýšlet o tom, jak všechny dostat do bezpečného útočiště a celkově o plánu.

Když si to shrnu, tak náš otec nám připravil místo, kde bychom mohli šťastně žít. Na přívěsku byl napsaný kód, nebo spíš souřadnice místa, kde bude náš nový domov. A ten vzkaz? Na něj je kód, který zadám do přístroje, který odjistí bombu a tím se zničí ZLOSIN. Vím, že jo to zlý, ale jinak nám ZLOSIN nedá pokoj a náš otec to věděl už tehdy.

Z přemýšlení mě vyruší zaklepání na dveře. Dojdu otevřít dveře a tam stojí Janson.

"Je půl deváté" oznámí mi a odchází.

Ani jsme si nevšimla, že už je tolik hodin. Vezmu kartu od pokoje a odcházím na schůzi.

Dojdu tam a posadím se na židli, která je pro mě. Má matka přijde vzápětí za mnou a začne o něčem mluvit. Já ji teda vůbec nevnímám. Mé myšlenky se zabývají tím, co bude, co se stane a jak to všechno dopadne.

Po schůzi zajdu do kanceláře Avy, jelikož jsme se tak domluvili. Zaklepu na dveře a čekám, než mě pozve dál.

Když vejdu dovnitř posadím se, na křeslo před jejím stolem a čekám, co řekne.

"Jaká byla cesta?"

"Bez problémů"

"Nic nepoznali?"

"Ne, nic nepoznali, všechno proběhlo hladce"

"Jak to vidíš dál?" zeptám se pro změnu teď já.

"Tak jak jsme domluvené" nic víc k tomu neřekne.

Přikývnu a zvednu se s tím, že už půjdu spát. Dojdu ke dveřím a než stihnu za sebou zabouchnout, uslyším:

"Isabell?"

Otočím se na ní.

"Jsi si tím jistá?"

"Jsem" uvedu na pravou míru a odcházím pryč.

Upřímně?  Jistá si nejsem vůbec, ale jedno vím jistě, jinak to nejde. Pokud vše půjde tak jak má, nakonec to dobře dopadne.

Odejdu na pokoj, kde si lehnu do postele a v hlavě mi probíhá spoustu myšlenky. Jestli to vyjde, co bude potom a jestli všichni dodrží svou část dohody. Po zhruba hodině přemýšlení nakonec usnu.

POHLED TERESY

Poté co Bell s Katie odešly pryč, rozdělili jsme si pokoje. Je jich tady dost. Minho s Brendou mají spolu, já a Thomas taky, Newt má taky pokoj s manželskou postelí, ale je tam sám. Zbytek má pokoje taky po dvou, ale jsou tam dvě normální postele.

Když už se všichni nějak uklidili k sobě do pokoje a šli spát, protože to byl náročný den, rozhodla jsem se Toma konečně zeptat na to, co mi už nějakou tu chvíli vrtá hlavou.

"Tome?"

"Ano zlato?"

"Nepřišla ti Bell nějaká divná?"

"Divná?"

"No. Později v jídelně mi přišla strašně divná"

"Tak chovala se trošku divně, ale bůh ví, čím vším si musela ona a Newt projít"

"V tom máš pravdu, ale přesto" řeknu a Thomas si mě přitáhne do objetí.

"přišlo mi, jako kdyby věděla něco co my ne" dodám tiše.

"Určitě se to nějak objasní, uvidíš, ale teď už spi, ju?"

Já jen přikývnu a zavřu oči, zatímco jsem v Thomasově objetí a dává mi pusu do vlasů.

Tak a máme tady další část. Já vím, jsem hrozná v tom vydávání a moc se vám omlouvám, ale vůbec nestíhám. Škola, tréninky atd. Je toho dost, ale věřím, že se to zlepší. Děkuju vám za votes, komenty atd. vždycky mě to potěší. Takže ještě jednou MOC DĚKUJU 🥺💗💫💥❤️😻