Záchranná mise

Setkání

POHLED ISABELL

Do domu Chráněných jsme přišli dřív než Minho a spol. Ale nepřišli dlouho po nás, uběhla sotva půl hodina. Naše cesta sem byla úplně v pohodě, tak jak jsem čekala, koneckonců se nic stát nemohlo, že jo. No a když jsme sem přišli a porozhlédli se po domě, který zrovna malý není, sešli jsme do kuchyně a následně slyšeli bouchnutí dveří. Když Newt nakoukl, uviděl Thomase. Nemohla jsem uvěřit, že je zase vidím, živé. Že jsme zase spolu,. alespoň na chvíli. No a dál to už znáte.

Po našem přivítání a představení jsme si sedli společně do kuchyně s tím, že počkáme až dorazí ti tři opozdilci. Teda Brenda, Jorge a Harriet.

Když teď nad tím tak uvažuju, tak jedno z nejlepších objetí na přivítanou mi dal malý Chuck. Strašně mi chyběl, stejně jako ostatní. Dokonce i Gally.  Chuckovo objetí bylo takové to roztomilé dětské. Zářila z něj ta pravá nefalšovaná radost. Nedá se to ani popsat. No a pak je hned objetí od Tommyho a Minha. No jo, Minho. Tak dlouho jsem neslyšela jeho hlas. Thomase, Tess i Liv jsem slyšela přes telepatii, ale ostatní ne. Samozřejmě se to neobešlo bez slz. Za tu dobu, co se známe, se z nás stala rodina.

Ale zpátky do přítomnosti. Teď když tak sedím vedle Newta a naproti mě sedí Sonya a všichni si povídají, mám možnost vidět to, čeho jsem si předtím moc nevšimla. Sonya má blonďaté vlasy a hnědé oči, tak jako Newt. Jsou si i docela podobní. Je vtipné, že já a Thomas jsme každý úplně jiní a to jsme dvojčata, zatímco Sonya a Newt jsou bratr a sestra a vypadají spíše jako dvojčata.

Kouknu opět na Newta ve stejnou dobu, jako on na mě. Mám tak možnost se podívat do těch jeho dokonalých očí a po dlouhé době v nich zase vidím radost a štěstí.

Neuběhlo ani pár minut a do domu vrazí poslední část party. A to tedy Brenda, která se hned vrhne Minho kolem krku, Jorge a Harriet, která se zase objímá s Arisem a Sonyou. Opět se všichni přivítáme a posadíme kolem stolu v kuchyni.

"Co ZLOSIN?" optá se hned ze startu Minho.

"Blázinec"shrnu to jedním slovem a Newt přikývne.

"Pořád testují děti, prostě hrůza" dodám.

"Ale jak vidím, hlavy máte v pořádku se všemi vzpomínky" ujasní Thomas.

Na to se všichni zasmějeme i když to k smíchu moc není, protože se to už stalo a ne jednou.

"Hele lidi, nerada to kazím, ale nemám moc času a ZLOSIN se nikdy nezastaví" řeknu poněkud smutně.

"Jak to myslíš?" nechápe Minho.

"No tak za prvé se musím vrátit zpátky a za druhé ZLOSIN zase něco kuje, ale zatím nevím co"

"Počkat! Ty se tam jakože hodláš vrátit?!" zeptá se Chuck.

"Chuckei já musím, nemám navybranou, ale já se zase vrátím" ujistím ho a pousměju se na něj.

Najednou ucítím na své ruce něčí dotek. Ten dotek, při kterém mnou projela vlna plná napětí, patří Newtovi. Nechápu jak, ale jako jediný vždycky ví, co udělat, aby se člověk uvolnil, cítil líp, usmál se..... Mám štěstí, že ho mám. Mám štěstí, že je tu pro mě 24/7. Mám štěstí, že mě miluje a o to víc mě bolí to, co se stane. Miluju ho víc než si kdokoliv dokáže představit. Miluju jen jeho, nikoho jiného.

"A co ten ZLOSIN?" zeptá se Liv.

"Zatím jsem na to nepřišla, ale začínají znova testovat děti a shromažďovat je"

"Nesmíme dovolit, aby si ještě někdo prošel tím, co my" řekne Thomas a já jen přikývnu.

"Isabell měly bychom už jít. Budou nás hledat" vstoupí do rozhovoru Katie.

Kouknu na hodinky a uznám, že má pravdu. Je skoro šest a v sedm se uzavírají vchody do komplexu a navíc musím ještě za Avou.

Přikývnu na souhlas a postavím se.

"Vrátíš se, že jo" řeknu Thomas.

"Vrátím, mě se jen tak nezbavíte" odpovím mu a usměje se na ně.

Je mi líto, že tady s nimi nemůžu být, ale jinak to nejde. Odejdu k vstupním dveřím a za mnou přicupitá jen Newt, jelikož s ostatními jsem se rozloučila už v kuchyni.

"Počkám na tebe venku, ju" pošeptá mi Katie a odejde ven.

"Slib mi, že se mi vrátíš" zašeptá Newt.

"Slibuju"

"A fakt tam musíš?"

"Zlato víš že jo" kouknu na něj smutně.

Na nic nečeká a přitáhne si mě do polibku a dlouze a něžně mě políbí. V břiše se mi rozletí hejno motýlků a mě se podlamují kolena tak moc, že mě musí držet, abych nespadla. Když se od sebe odtáhneme, okamžitě si mě přitáhne do objetí. Jeho objetí je velmi silné, jakoby se bál, že mu mě někdo vezme. Jakoby mě viděl naposledy. Objetí mu opětují a zabořím hlavu do jeho hrudi.

"Už budu muset jít" pípnu asi po 5 minutách.

"Zítra zase přijdu" řeknu mu, když mě stále nepouští.

"Slibuješ?"

"Slibuju"

Poté mu ještě vlepím rychlou pusu na tvář a odcházím za Katie ven.

Pár slz se mi svezou po tváři a Katie si toho musela všimnout, protože řekla:

"Zítra ho zase uvidíš"

Přikývnu.

Jen kdyby věděla, co všechno se ještě stane a co se vůbec musí stát.

Tak a máme to tady. Newt je opět se svTakými přáteli, ale Bell se nám musí vrátit zpátky do ZLOSINu. No uvidíme co všechno se ještě stane a jak to vlastně všechno skončí. Jinak doufám,že se vám to líbilo a moc děkuju za vaši trpělivost a těším se na vás u další kapitolky ❤️💥😅🥺💞💫