Záchranná mise

Stále věznění

POHLED ISABELL

Už uběhly dva měsíce od posledního rozhovoru s Thomasem, Teresou a Liv. Chtěla jsem se jim ozvat, ale nešlo to. Strašně moc mě hlídali a neměla jsem čas. Kupodivu mi matka začala hodně věřit, což je dobré pro mě a můj plán.

No a Newt. Od té doby co jsem ho musela vybrat, jsem ho vídala ze začátku jen přes sklo, protože mu dali kapačku a po celou tu dobu spal. Byly to skoro tři týdny. Samozřejmě jsem ho kontrolovala. Byla jsem tam celé dny i noci. Pořád. Přes den jsem mohla být jen na chodbě a pozorovat ho přes sklo, protože tam byli samí doktoři a bylo tam plno.

Po těch třech týdnech ho probrali, ale zrovna ten týden mi matka zadala úkol, sledovat a udělat nějaké testy nově nabraným dětem. Sice mi matka věří, ale pořád to je pěkná potvora.

Nevím, jestli se mi to jen zdá, ale za posledních několika týdnů ZLOSIN vyhledává čím dál tím víc dětí.

No a po tom týdnu, kdy jsem Newta neviděla, mi dovolila tam jít. Byl ještě zesláblý a v tu dobu, kdy jsem tam mohla být, spal. Takže jsme s ním nemluvila.

Strašně moc mě bolí vidět ho, jak trpí. Trhá mi to srdce, protože zrovna on si to nezaslouží. On ne.

Využila jsem toho, že jsem měla přístup nebo spíš stále mám přístup ke všem údajům o všech subjektech, které kdy ZLOSIN vlastnil.

Jednoho večera jsem si vzala notebook, který mi dali a rozhodla se projet složky některých subjektů. Chvíli mi to trvalo, ale nakonec jsem našla to, co jsem hledala. Složku subjektu A5 neboli Newta.

Rozklikla jsem ji a četla. Byly tam docela hodně informací o něm. Přečetla jsme si, jak se tam vůbec dostal, protože ZLOSIN bral a bere jen děti imunní a Newt předtím nebyl. Zjistila jsem, že ZLOSIN si původně šel pro někoho jiného. Ale při tom zabili rodiče Newta a jeho sestry. Newt měl nebo má sestru. Jmenovala se Lizzy. A je mi jasné, že Newt si ji nepamatuje. Musela být v druhém Labyrintu, v tom ve kterém byl Aris.

Když jsem četla dál, zjistila jsem, že ji přejmenovali na Sonyu a byla to taky blondýnka.

Dál jsem si přečetla taky, jak to bylo s Newtovou proměnou. Bylo to tak, jak říkala Liv. Takže jsem Newtovi opravdu zachránila život a díky tomu se stal imunním.

Po další stránce jsem se teda úplně zasekla. Byl tam napsaný důvod, proč byl Newt poslán do Labyrintu, i když nebyl imunní.

Takže pokud jsem to pochopila správně, což si myslím, že jo, tak jsem s Newtem chodila i před Labyrintem. Chodili jsme spolu asi dva roky, jenže mojí matce se to nelíbilo. Jelikož Newt byl ve ZLOSINu jako subjekt, aby mohli pozorovat rozdíly mozkové aktivity mezi imunním a neimunním.

Jenže mě a Newta to neodradilo a byli jsme spolu pořád, ale tajně. Dokonce jsme se všichni spolu bavili a oni nám pomáhali to ututlat. Ale jednou to prasklo. Nějací zaměstnanci ZLOSINu nás nachytali a napráskili nás mojí matce.

Ona samozřejmě vybuchla zlostí a za trest poslala Newta do Labyrintu. Dokonce mě donutila, abych Newtovi vymazala vzpomínky na mě a na všechno co si pamatoval. Jsem docela ráda, že si to nepamatuju, protože to muselo strašné. Jen si představte, jaké to musí být, vymazat paměť někomu, koho milujete a vědět, že si na vás už nevzpomene a že ho pošlou někam pryč od vás, kde může i zemřít.

No a proč tam poslali mě? Bylo to potom, co jsem Newtovi zachránila život. Všichni měli zakázané chodit do Labyrintu, aby nenarušili ty Labyrintové testy, jenže já když jsem ho tam viděla, tam prostě musela jít a pomoct mu, protože já narozdíl od něj pořád měla vzpomínky na něj. Matce se to ovšem nelíbilo a za trest mě tam poslala. Ne hned, ale po nějaké době.

Takže mě ani Newta původně do Labyrintu posílat nechtěli. Ale udělali to.

No a teď? Newt stále leží na JIPce, ale kupodivu mi už dovolili tam s ním být, jak dlouho chci. Nebo spíš mě Katie kryje. Hlídá na chodbách a kamery a když někdo jde, řekne mi to přes sluchátko.

V místnosti, kde je jen postel, noční stolek a nějaké lékařské vybavení, jsem jen já a Newt, který spí.

Sedím na židličce vedle jeho postele a koukám na toho mého spícího miláčka. Je pořád stejně roztomilý a vlasy mu jako vždycky trčí do všech stran. Výhodou je, že tady nejsou kamery. Jedině na JIPce nejsou kamery, jinak v celém komplexu ZLOSINu a dokonce i na hlavní ulici před ZLOSINem kamery jsou. Koukám na něj a modlím se, aby se probudil co nejdřív a já zase mohla vidět ty jeho dokonalé oči, do kterých jsem se tak strašně moc zamilovala. Do těch úžasně hnědých očích, které mě dokážou uklidnit, do těch, ve kterých se pokaždé, když se do nich podívám ztrácím. Do těch očí, které patří jemu, osobě, kterou miluju nejvíc na světě a za kterou bych nebo nejspíš položím život.

Tak první kapitola téhle knížky je na světě. Tak co na ní říkáte? Líbila se? Dejte mi vědět co a jak. Budu ráda za každý votes nebo komentář. Strašně moc vám děkuji za to, že tenhle příběh vůbec čtete a že jsme se společně probojovali až sem. Takže vám moc děkuju.

Taky vám chci říct, že jsem začala psát novou knížku. Nebude o Labyrintu, ale rozhodla jsme se zkusit napsat něco o One Direction. Bude to fanfikce a jestli vyjde, budu hrozně moc ráda, jestli si ji přečtete. Taky se chci zeptat, jestli tady mám nějaké fanoušky 1D?😅❤️😻💥💫✨💗