Záchranná mise

Newtie?

POHLED NEWTA

Je za pět minut devět a já, Thomas, Minho a Liv stojíme před menší budovou, která patří ochrance. Okýnko, kterým se můžeme dostat dovnitř je příliš úzké, abychom se tam my kluci protáhli, takže dovnitř půjde jen Liv.

Jen co se ochranka vystřídala a opustila budovu, se Liv protáhla oknem a podala nám uniformy. Zanedlouho nám už zevnitř podávala zbraně nebo spíš pistole, které mívají u sebe, abychom zapadli.

"Liv zjisti u Tess jestli už mají pod kontrolou kamery a jestli už můžeme jít" řekne Minho spíš jako povel.

My tři se mezitím převlékneme do těch jejich uniforem, Liv se převlékla už v té budově.

"Fajn, tak můžem jít" řekne Liv po chvíli.

Jen co to Liv dořekne, si všichni nasadíme masky přes obličej a vydáme se směrem ke vchodu do ZLOSINu.

"Tak jo lidi musíme být opatrní a kdyby se vás kdokoliv ptal, kam jdete, řekněte, že jste poslání hlídat subjekt A0" řekne Tommy to, co mu musela říct Tess.

Vejdeme do hlavní sídla pekla na zemi   a jdeme rovnou k místnosti, kde drží mojí Isabell. Celou dobu mám o ní strach. Jedinou osobu, kterou miluju, mi pořád musí někdo brát. Co jsem komu udělal?

Před námi se objeví výtah, do kterého se všichni nasoukáme. Cestou sem, jsme potkali spoustu zaměstnanců ZLOSINu, ale zatím nás nikdo nepoznal.

"Lidi před výtahem je Ava" procedí skrz zuby Thomas.

Ava. Ava Paigeová. Stvořitelka všeho zla. Ta co nás všechny ničí. A hlavně ničí Bell.

Otevřou se výtahové dveře a před nimi opravdu stojí Tommyho, Liv a Bell matka. Zvláštně se na nás podívá, ale nic neřekne. Minho do mě vrazí a tím mě donutí jít rychleji od výtahu směrem k Bell.

Dál bloudíme uličkami než se objevíme před velkými kovovými dveřmi, kde již stojí dva strážci.

"Máme vás vystřídat" řekne jim Minho.

Ti dva tupci se na sebe jen podívají a následně odejdou pryč.
Liv záda heslo ode dveří, které se později otevřou. Před námi se objeví místnost, s plno přístroji a dvě paní. Pravděpodobně doktorky. Jakmile nás spozorují a stuhnou. Na 100% nás tady nečekali. Než však stihnou zavolat pravou ochranku, Minho s Liv na ně už míří svými zbraněmi. Mě však zajímá jen to jediné. A tím je Bell.

Rozhlednu se kolem sebe, když v tom ji uvidím.

Bez mrknutí oka zírám na tu věc do čeho ji zavřeli. Je napojena snad na milión různých hadiček. Vypadá jakoby byla v kómatu. Oči zavřené, tělo bezvládné. Jako tělo bez duše. Z očí mi vypadne pár slz.

Z toho tranzu mě vytrhne až Liv, která mi sáhne na rsmeno.

"Bude v pořádku, neboj"

Sice kývnu hlavou na znamení souhlasu, ale přesvědčený o tom nejsem.

Když se ohlédnu, tak za mnou sedí na zemi ty dvě paní už svázaný a v puse mají šátky, aby nemohly křičet, přece jen nepotřebujeme tady mít problémy.

"Newte! Připrav se ji chytit!" křikne na mě Thomas.

"Tak jo, tři dva jedna" řekne Minho a Liv mezitím něco kliká na tom počítači nebo co to je.

Já se tady postavíme těsně před ní, a čekám než se otevřou nějaké podělané skleněné dveře, které nás od ní dělí. Bolí mě srdce ji takhle vidět.

Najednou to třikrát zapípá, uvolní se podpěry, které Bell drží na nohou, zároveň s tím se otevřou ty dveře a mě tak Bell spadne přímo do náruče. Pevně ji chytím a opatrně položím na zem.

"Newte guty?" zeptá se Thomas.

"Guty"

"Fajn, takže teď ji rychle zkontrolujeme a musíme vypadnout, určitě už o nás vědí"

Liv ji teda zkontrolovala. Na pohled se zdá úplně ledová, ale životní funkce má v pořádku.

"Musíme počkat až se probere, jinak se zdá být v pohodě" řekne Liv.

"Lidi? Měli bychom vážně vypadnout!" zvážení Tommy, který už je u dveří.

Popadnu Bell do rukou a vyrazim ke dveřím. Vepředu jdou Liv a Thomas, za nimi já s Bell a záda nám kryje jako vždy Minho.

Jakmile s Isabell přejdu práh místnosti kde byla, všude to začne houkat a blikat. No a teď je to doopravdy v háji.

"Dělejte!" zakřičí Liv, protože nám jsou v patách.

"Nestřílejte! Nesmíte Isabell ani Newtovi ublížit" ozve se Katiin hlas v rozhlase.

Vojáci za námi jsou mírně pozadu, ale i tak šlo slyšet, jak své zbraně zajistili. Fajn, alespoň něco dobrýho.

Liv nás vede různýma chodbama ven, Bell zatím pořád spí, ale už není na dotek tak studená.

Po chvíli když si to uvědomím, už nejde slyšet dupot ochranky běžící za námi. Že by to vzdali? Nesmysl, ZLOSIN si nikdy nevzdává a jejich zájem o Bell je tomu důkaz.

Vyběhne ven a okamžitě na nás mává Sonya, Harriet s Gallym z auta, které nevím kde vzali, ale jsem rád, že jsou tady. Do domu Chráněných je to asi dvacet minut pěšky a mě by asi upadly ruce. Neříkám, že je Bell těžká, to vůbec, ale i lehký člověk, kterého nesete dvacet minut se potom zda hrozně těžký.

"Nasedat!" zakřičí Harriet.

Všichni se tam nějak nasoukáme a ona okamžitě vyrazí pryč.

Když se konečně dostaneme do našeho dočasného domova, přiřítí se k nám  zbytek  spolubydlících.

"Newte polož ji do vašeho pokoje" řekne Liv  a já s ní bez zbytečných otázek odcházím do našeho pokoje.

"A ven!" zakřičí Tess, která už tu je taky, na všechny tlačící se dovnitř.

"Ještě ji musím jednou pořádně zkontrolovat" vysvětlí Liv.

Všichni opravdu opustí pokoj a vyhodí dokonce i mě. Zůstala tam jen Liv a Tess.

Já si tedy dojdu sednout na terusu a konečně se svlíknu z toho otřeseného převleku. Ani nevíte jak smrdí.

Koukám do blba a jen přemýšlím.

Jak jen ji to mohla její matka udělat? Vlastní dceři?! Proč ji tak mučí? Kdyby týrala mě tak budiš, ale ji? Nevinnou holku.  Ona za nic nemůže. A ona ji nadopoje nějakým sajrajtem. Frase! Jak jsem to mohl dopustit?! Neměl jsem ji nechat odcházet. Ne samotnou. Je to moje vina! Co jsem to do frase za přítele?! Když moje jediné štěstí trpí....

Z očí mi už chvíli padají slzy, všechno na mě teď dolehlo.

O pár minut později už sedím vedle ní na posteli. Držím její ruku v té své. Koukám na ní s bolestí v očích a nevím co dělat. Tess mi řekla, že je v pořádku, jen musíme počkat až se sama vzbudí.

O hodinu nebo dvě cítím na své ruce, jakoby ji někdo jemně sevřel. Kouknu na svou ruku, ve které je stále ta Belliina a opravdu se její prsty hybou.
O chvíli později mé uši zaslechnou hlas, který jsem už dlouho neslyšel.

"Newtie?" ozve se tiše její hlas.

Tak dnešní díl je delší než obvykle, ale snad nevadí. Mě třeba přijde takový divný, takže se ptám co na to říkáte vy?

A jinak doufám, že jste stejně jako já přežili první den ve škole 😅❤️