Záchranná mise

Konečně ho slyším

POHLED ISABELL

Po deseti minutách zírání na toho mojeho blonďáčka, se konečně začne probouzet. Pomalu otevře oči, ale hned je zase zavře, protože je tady až moc světla. Chvíli mrká, aby si jeho oči přivykly na světlo a potom se podívá na mě.

"Bell?" řekne zadrhaně.

"Newte..."

Do očí se mi nahrnou slzy.

"Jsi to ty..." řekne stále tichým hlasem.

"Strašně moc mě to mrzí..."

Tak a teď už mi pár neposedných slz spadne po tváři dolů. Newt mě chytne za ruku.

"Neplakej princezno"

Pousměju se.

"Myslel jsem, že tě už neuvidím"

"Jsem tady. Newte.... já nevím, co říct... Strašně moc mě to mrzí. Nedovolím, aby ti ublížili. Nikdy! Ale já.... já to musela udělat. To všechno, musela jsem. Radši bych byly, kdyby mučili mě. Newte...."

Nestihnu to doříct, protože se mi Newt přilepí na rty a dlouze mě políbí. Tak přesně tohle mi po celou to dobu chybělo. V břiše se mi rozletí hejno motýlků. Tenhle pocit zažívám jen s ním. Polibek je velmi dlouhý s trochou vášně. Je opravdu skvělý pocit cítit zase Newtovy rty na těch svých. Po takové době. Z očích mi spadnou další slzy.

Když se od sebe odtrhneme, oba zrychleně dýcháme. Já poprvé za celou dobu se podívám, do těch úžasných hnědých očích. Jde v nich vidět štěstí a úleva. Ale taky jde na něm vidět, že ještě není v plné síle. Ty testy ho museli úplně vysílit. Ani se tomu nedivím. Amber je taky úplně bez síly, těch testů bylo hodně.

Newt mi setře slzy z tváří s usměje se na mě. Když se mě dotkne, znova mnou přijede vlna adrenalinu a napětí. Myslím, že Newtem taky, protože s rukou cukl a až pak mi slzy setřel.

"Neplakej mi tady princezno moje"

Teď se usměju já.

Po chvíli v sluchátku uslyším to, co bych teď slyšet nechtěla.

"Bell nerada vám to kazím, ale musíš jít. Hned" sdělí mi Katie.

"Newte strašně ráda bych tu byla s tebou, ale musím jít, jinak mě tady už nepustí. Poslyš, nikdo nesmí vědět, že jsem tady byla ju? Miluju tě a už to nebude trvat dlouho. Slibuju" sdělím mu zase já a znova ho políbím.

"Taky tě miluju" stihne mi ještě říct než odejdu pryč.

Dojdu do pokoje, kde se zavřu a zamknu. Asi byste chtěli něco málo vědět o těch testech, které Newtovi a Amber dělali.

Takže měla jsem za úkol vybrat kluka a holku s nejlepšími výsledky. Nejlepší výsledky z holek měla Amber a z kluků to byl Newt. Nechtěla jsem ho vybrat, ale musela jsem, protože moje matka moc dobře věděla, že Newt ty nejlepší výsledky má.

Brali jim vzorky snad všeho. Krve, moči, mozkomíšní mok z páteře, kostní dřeň..... Prostě všeho. Pořád jim  skenovali hlavy a sledovali je. Jejich mozkovou aktivitu, srdeční činnost, všechno co se dá sledovat. Na něco přišli, ale mě zatím neřekli nic. Dokonce mi ani nechtěli prozradit, proč ty testy dělají. Musím na to přijít.

Každopádně ten můj plán zatím postupuje dobře. Potřebovala jsem čas, abych se vyznala v tomhle komplexu, věděla jak funguje kamerový systém, kdy se střídá ochranka a vše tady prozkoumala.

Kdy a jak se střídá ochranka už vím, kde se kamery nacházejí taky a dokonce mám i kartu, abych mohla do místnosti, kde jen tak někdo nemůže.

Jen tak sedím v pokoji, když v tom někdo zaklepe. Dojedu otevřít dveře a v nich stojí Janson.

"Mám ti říct, že za chvíli je mimořádná schůzka"

"Dobře, budu tam"

On se otočí na patě a míří si to kamsik pryč. Schůze? Teď? A proč? Měla být až za dva dny. Co tak najednou? Snad se nic neděje, protože to by mi upřímně mohlo pěkně zničit plány.

Tak a další kapitolka třetí knížky je tadyyy!!! Doufám, že se líbila a budu ráda, když dáte votes. Taky vám děkuju, že stále přidáváte tuto story na různé seznamy a tak. Takže DIKYYYY!!!! 🥺❤️😊💫💥💗✨

Chci vás jen upozornit, že nevím kdy vyjde další kapitolka, možná zítra možná ne. Nemám nic teď předepsané, protože teď nemám moc času, tak doufám, že to vydržíte😅❤️