Prokletá barvami

16. Ples

Pohled Dark

Ať už Erik s Werdenem probíral cokoli, nebyl z toho nadšený. A z toho, jak se každou chvílí oba dva otáčeli za mnou, jsem usoudila, že já rozhodně byla jedním z témat.

Snažila jsem se neotáčet k jejich místům, ale přirozeně mě to tam přitahovalo. Připadala jsem si jako jedna z těch nadržených fanynek princů a nenáviděla jsem to. Bylo tu tolik lidí a všichni se soustředili především na královskou rodinu sedící na trůnech, přesto já byla z neznámého důvodu dost výjimečná na to, aby se mi pohledy princů vracely.

Doufala jsem, že když zabereme místa v rohu – já dokonce v úplném rohu –, Erikovi se ztratím. Přesto mě ale našel, ať jsem se pohnula kamkoli, a z jeho přímého pohledu mi naskakovala husí kůže.

Byl to hodně špatný nápad sem chodit.

Jakmile jsem vešla do sálu a spatřila Erika, jak v černém obleku ušitém na míru sedí na svém trůně a tvář mu kryje stříbrná maska, vzpomněla jsem si na noc. Na to, co mi psal a co jsem dělala. Popravdě se mi nechtělo věřit, že urozený princ by něco takového dokázal napsat, ale když jsem na sobě ucítila jeho pohled, všechny mé pochyby se vypařily. Možná teď vypadal jako zlatý chlapec královské rodiny, ale pořád to byl ten Erik, který si nemohl nechat ujít jedinou příležitost k tomu, aby mě vytáčel k nepříčetnosti.

Xen se zrovna o něčem hádala s Quertem a Barb hluboce diskutovala s Cortem, ale ani jeden pár jsem nevnímala. Sakra, nedokázala jsem je vnímat, když se za mnou každou chvílí Erik otáčel a hleděl mi až do duše. V tváři měl chlad, ale já cítila jeho emoce, byť jen nepatrně. Cítila jsem jeho hladovou touhu i nepokrytý chtíč a už jen to pohánělo horko v mých žilách, ale zároveň jsem cítila ještě něco, co jsem nedokázala pojmenovat, a ta nevědomost mě doháněla k šílenství.

Uchopila jsem do ruky svou sklenku vína a napila se. Když k nám Quert přitančil s alkoholem, ani jsem se nepozastavila nad tím, že technicky ještě pít nemůžu, ale podle všeho to ani nevadilo, protože Cort chvíli nato vysvětlil, že alkohol se v Mercosu může oficiálně pít už od patnácti – za což jsem děkovala neexistujícím bohům, protože jsem netušila, jak bych to tu jinak přežila.

Z myšlenek mě probral až pohyb u trůnů. Král, který podle všeho už stál jednou nohou v hrobě, se pomalu postavil a s pomocí hole se napřímil. Celý sál ztichl a všichni sedící, včetně nás, se postavili. Králův hlas byl kupodivu pevný, když k celému sálu pronesl: „S radostí bych vás chtěl přivítat na dnešním plese." Důležitě si odkašlal. Vycítila jsem nemoc, která mořila jeho tělo. „Dnes si můj prvorozený syn, Jeho Výsost Werden Ergland, vybere svou nastávající."

Ztuhla jsem. Dočista jsem znehybněla a brada mi spadla asi až na zem.

O tomhle se mi nikdo nezmínil.

Zatímco se všechny děvečky začaly chichotat a šuškat si se svými družkami, že to budou rozhodně ony, já jen mlčky hleděla do prázdna. Jen zpola jsem slyšela Xen, jak se omlouvá, že tak důkladně si ten plakát nepřečetla.

Tep se mi zrychlil, dlaně se mi začaly potit. Rychle jsem se chtěla vypařit zpět do svého růžku, ale v cestě mi překáželi Cort a Quert, kteří mezi sebou zrovna něco probírali.

Vzhlédla jsem k dvěma princům, avšak nyní jsem si neprohlížela téměř božsky vypadajícího Erika, můj pohled se zasekl na Werdenovi. Svýma dvojbarevnýma očima hleděl zpříma do těch mých, a když se jeho koutek zvedl do úšklebku, ošila jsem se.