Prokletá barvami

13. Šaty

Když jsme s Xen kráčely chodbami a povídaly si o tom, jak dokonale jsem Werdenovi srazila hřebínek, potkaly jsme na chodbě Barb. Připojila se k nám a pečlivě poslouchala, jak mě Xen vychvalovala.

Barb se posadila na drobnou pohovku v našem pokoji, zatímco já a Xen jsme se převlékaly do čistého. Pro dnešek jsem si zvolila černé kraťasy a bílé tílko s velkými průramky a černým potiskem v podobě ironického smajlíka přes celá záda. Bylo to jedno z mých oblíbenějších tílek.

„Holky, za týden je ples," zařvala na nás Xen z koupelny a já viditelně ztuhla. „Musíme si sehnat šaty."

„Já nemám peníze," zkusila jsem se zachránit. Nakupování šatů bylo to poslední, o co jsem momentálně stála.

Xen vykoukla z koupelny, vlasy stáhla to vysokého ohonu na temeni. „Berou tu karty," řekla a ušklíbla se. „A já si už sehnala peněz dost."

Nechtěla jsem vědět, jak se jí to povedlo.

Popadla mě i Barb a táhla nás chodbami, dokud jsme se s naším osudem nesmířily a nepokračovaly už dobrovolně. Procházely jsme městem a hledaly nějaký krámek, kde bychom sehnaly šaty, a po asi půlhodině našly.

„Já tak nenávidím šaty," zamumlala jsem. Žádné mi nikdy neslušely, neměla jsem pro ně vhodný tělní typ – jak jsem slýchala velmi často. Příští školní rok jsem měla jít do tanečních a nějaké šaty si musela sehnat, ale rozhodně jsem nečekala, že ty plány shoří ve chvíli, kdy se ocitnu v jiném světě.

Což jsem si vzpomněla i na další věc – neuměla jsem tancovat. Znala jsem nějaké základní pohyby, ale to bylo tak vše. Jestli jsem měla jít na ples – což jsem očividně měla –, musela jsem se to naučit. Anebo se taky totálně ztrapnit, to mi přišlo jako příjemnější možnost.

Stejně jsem nepředpokládala, že se nohou byť jen dotknu parketu.

Xen si se mnou zahákla ruku a zářivě se na mě usmála. „Jako by to nebylo zřejmé," řekla a už mě vtáhla do obchůdku.

A bylo to vyčerpávající.

Obchod byl ohromný, což bylo špatně i dobře, protože jinak by se sem nevešlo tolik dam, které zoufale hledaly nějaké šaty, kterými by okouzlily jednoho z princů. Sice pravda, oba dva byli velice pohlední – sakra, ani já si nedokázala nalhávat opak –, ale tuhle posedlost jsem nikdy nepochopila. Chvílemi jsem i zaslechla dívčí rozhovory, kde projednávaly rovnou několik věcí: jejich krásu, možné manželství, kolikrát si každá s princi zatancuje, jak dobří jsou asi v posteli...

Bolela mě z toho hlava.

Xen si vybrala šaty asi nejrychleji. Šlo o pouzdrové šaty nad kolena s rozparkem u levé nohy a výstřihem, který zvýrazňoval její bujná ňadra. Jejich matně zelená barva ladila k jejím očím a příjemně kontrastovala s jejími rudými vlasy.

Barb si vybrala chvíli poté. Její šaty měly stejně jako její oči tmavě fialovou barvu, jenže na rozdíl od těch Xeniných nebyly tak okázalé. Výstřih měly minimální a končily jí až u kotníků, zato přirozeně zvýrazňovaly její něžné rysy.

A poté jsem se tu procházela já. Holky mi už ukazovaly několik šatů, ale buď se mi nelíbily, nebo mi prostě neseděly. Má postava nebyla nejhorší – vlastně celkem průměrná –, ale rozhodně ne dokonalá, a když jsem k tomu ještě přičetla svou výšku, která byla pro dívku nadprůměrná...

Mou pozornost po chvíli upoutaly jedny šaty. Upnutý živůtek černé barvy byl pokryt různými ornamenty z křišťálových kamínků, které sahaly až k splývavé sukni. Příjemná látka pohladila mou kůži a mě dokonce napadlo, že by mi i velikostně seděly, ale zarazil mě jejich hluboký výstřih, který sahal až k břichu.