Prokletá barvami

11. Noční hlídka

S Barb jsme si ještě chvíli povídaly. Přišlo mi, že je fajn holka, ale jakmile došla řeč na jejího mrtvého bratra - Alfonse -, vnímala jsem jen jedním uchem. Radši jsem ji tedy odtáhla k naší „partě" a nechala ji, ať si povídá s kluky, kteří ji podle všeho znali. Dost si sedla s Cortem, jak jsem si všimla.

Společně jsme se potom vrátili na ubytovnu a po cestě provokovali všechny kolemjdoucí - ať už barvami, řečmi nebo jakýmikoli kravinami. Celou dobu jsme se smáli a mě překvapilo, že jsem to v přítomnosti Cortala a Quertena dokázala.

S Xen jsme potom zašly do pokoje a šly se přichystat na noční hlídku. Oblékly jsme si obleky, které jsme měly připravené na přesně takové události, a schovaly si do nich všechny naše zbraně. Na Xen ta upnutá látka vypadala mnohem lépe než na mně, ale nějakým zázrakem i mé křivky tvořila krásnější - a výraznější.

„Vážně jsi musela požádat o ten Glock?" zeptala se Xen, která očima sledovala právě onu zbraň. Zrovna jsem si ho schovávala do pouzdra na stehně, kde nebyl tak dobře vidět a zároveň jsem ho mohla rychle popadnout.

Pokrčila jsem rameny a ušklíbla se. „Vy všichni jste idioti, že jste to neudělali."

Zasmála se a zavrtěla hlavou. „Ovládáme barvy."

„Ale kulka mezi očima je kulka mezi očima," namítla jsem a rozšafně mávla rukou. „Věř mi, že se mi bude hodit."

„Byla bych hloupá, kdybych o tom pochybovala," řekla a zalezla do koupelny, aby se ještě trochu připravila.

Sedla jsem si na postel a přečesala si cop. Trenér Linux se nezmínil, kde budeme hlídkovat, ale silně jsem pochybovala o tom, že bych své zbraně potřebovala. Věřila jsem v klidnou noc, při které budu moct odpočívat - i když ne spát.

Když Xen vylezla z koupelny, ušklíbla se a vyšla ke dveřím na chodbu. Uvědomila jsem si, kolik už je hodin, popadla mobil a sluchátka a na chodbu ji následovala. Do kapsy jsem si své přebytečné pomůcky schovala, aby mi je Linux ještě nezabavil.

K mému překvapení jsme na recepci nebyli jediní, čekalo zde mnohem více studentů. Na druhou stranu to dávalo smysl, sedm nevycvičených by nemohlo bránit celé město.

Linux se zde zjevil přesně na minutu. „Hlídka je po celém dni unavená, takže vy jste tu, abyste je vystřídali. Někteří to už znáte, ale pro ty, kteří ne, vás teď rozdělíme do skupin podle úseků města. Potom si vás ostatní trenéři odvedou a dají každému přesné údaje, kde se máte pohybovat," vysvětlil nám Linux a bradou pokývl k dalším osmi lidem za svými zády. Stejně jako on měli na bojovém obleku pravděpodobně erb Mercosu, z čehož jsem usoudila, že nebudou pouze naši trenéři, ale že jejich postavení bude mnohem vyšší.

Skvělé.

Naši údajní trenéři postupně předčítali jména a studenti k nim podle toho přicházeli. Každý jich měl u sebe hned několik, ale já, Xen a Cort s Quertem jsme tu stále postávali.

Nás si totiž odvedl sám Linux.

Ještě s pár lidmi nás vedl nějakými tajnými chodbami pod městem. Cesta trvala poměrně dlouho a já pochopila proč až ve chvíli, kdy jsme se objevili ve hradu.

Takže tady jsem dnešní noc měla hlídkovat, ideální.

Linux nám sdělil ty nejdůležitější informace, než nás každého vyslal do jiné části hradu. Já dostala na starost polovinu východního křídla, takže jsem samozřejmě byla velmi nadšená.

Když se mi nějak povedlo dostat se na své stanoviště, vystřídala jsem toho, kdo tu stál doteď, a posadila se na okno. Cítila jsem váhu svých zbraní a byla připravená je kdykoli využít, ale nyní jsem si do ucha zastrčila jedno sluchátko, pustila písničky a hleděla z okna.