Zůstaň

28. KAPITOLA

HUNTER

„Kde jsou ty malý pasty na zuby? Nemůžu je najít," houknu na Maggie z koupelny.
„Druhý šuplík nalevo."
Otevřu ho a najdu tam balení dvou cestovních past. Rozbalím ho a jednu z nich vytáhnu. Hodím ji do tašky ke sprcháči a šamponu, co si beru s sebou.
„Jsi v pohodě? Vypadáš nervózně," prohodí Maggie, když se vrátím do obýváku.
„V pohodě," zalžu.
Maggie mě chytne za ruku a donutí mě se na ni podívat. „Známe se už dlouho, Huntere. Poznám, když lžeš."
S povzdechem se svalím na pohovku. „Fajn, možná jsem trochu nervózní."
„A z čeho prosím tě?"
„Ještě nikdy jsem se neseznamoval s rodičema. S žádnou holkou jsem nikdy nebyl tak dlouho na to, aby mě jim představila."
„Ale Lydie přece není tvoje holka. Nemusíš dělat dojem," namítne.
„Jenže já chci udělat dojem. Stačí, že mě nesnáší její brácha, nemusejí mě nesnášet i její rodiče."
„Brada přece nesnášíš taky," připomene mi.
„Poslední dobou už to nehrotíme. Dřív jsme si vzájemnou nenávist dávali dost najevo, ale od tý doby, co se kámoším s Lydií, to úplně opadlo. Myslím, že to je hlavně proto, že se nechce hádat i s ní."
„Ty vaše roztržky jsem stejně nikdy nechápala. Oba hrajete jinej sport, ale to přece není důvod k nenávisti, ne?"
„Naše nenávist prostě vzešla tak nějak přirozeně. Ani nevím proč, prostě si lezeme na nervy," pokrčím rameny. „Asi to bude tím, že mi závidí přitažlivost," mrknu na ni.
„Jo tak to bych se hádala," vloží se do toho náhle Bree. „Brad Wilson má přitažlivosti na rozdávání."
„Takže chceš jako říct, že je víc sexy než já?"
„To rozhodně ne," zavrtí hlavou Maggie.
Bree ale jen pokrčí rameny. „Vůbec nepoznáš kvalitu," ušklíbnu se na ni a vrátím se do pokoje, kde si pobalím zbytek věcí.

Po hodině povalování mi konečně napíše Lydie.
Lydie: Brad už je pryč – čistej vzduch!!
Vyskočím z postele jak ratlík. Převlíknu se do kraťasů a čistého trička, popadnu tašku a zamířím do obýváku, kde právě Maggie s Marcusem o něčem vášnivě debatují.
„Můžem?"
„Už psala?"
Přikývnu. Pohlédnu se na Marcuse, který se lehce zamračí. Celý ráno s ní byl na snídani, což je možná právě to, o čem se s Maggie vybavoval.
„To u ní budeš spát?" vyzvídá. V jeho hlasu je patrná žárlivost, což mi dělá radost. Vlastně dost velkou radost.
„Jo," přikývnu. „Nějakej problém?"
Marcus zavrtí hlavou, ale radši se zvedne a zmizí u sebe.
„Tak pojďme," pobídne mě Maggie s úsměvem.
Posadíme se do jejího auta. Nabídla se, že mě sveze, abych nemusel nechávat svoje auto přes víkend u Lydie.
„Co říkal Marcus?" vyzvídám, když nastartuje.
„Co by jako měl říkat?" nechápe.
„O tý dnešní snídani."
Maggie se pousměje. „A proč tě to zajímá?"
„Můžeš mi prosím odpovědět, Maggie?"
„Říkal, že to bylo bezva. Prý si měli o čem povídat, smáli se."
„A," odkašlu si, „uvidí se zase?"
Maggie se na mě na moment podívá, ale pak se zase odvrátí.
„Myslím, že jo, Huntere."