Zůstaň

13. KAPITOLA

LYDIE

Posadíme se s Hunterem do jeho auta a já si v tu chvíli vzpomenu na to, že nikdo nebude doma. A taky na to, že nemám náladu být sama. „Máš teď nějaký plány?"
Hunter zavrtí hlavou. „Maximálně čučet na bednu, proč?"
„Já jen, že Nora je u nějakýho kluka a já nechci být doma sama. Co takhle koukat na tu bednu spolu?"
Hunter se uculí. „Nemáš v plánu mě snad svádět, Sedmikrásko?"
„Ach, právě jsi rozluštil moje plány," povzdychnu si.
Hunter se zazubí, ale už nic nedodá. Místo toho se rovnou rozjede ke mně.
Přesně jak říkala, byt je vymetený. Hunter zaleze do koupelny, aby si umyl ruce, a já se zatím rychle skočím převlíknout. Vyměním legíny a svetr za tepláky a tričko s krátkým rukávem a vlasy si stáhnu do drdolu, aby mě nehřály.
Huntera najdu rozplácnutého na pohovce s ovladačem v ruce. Prohlíží si nabídku seriálů na Netflixu. „Chceš něco na pití? Jídlo?" nabídnu mu.
„Jídlo ani ne, ale jestli máš džus, budu ti zavázán."
S kývnutím otevřu lednici. „Multivitamin, pomeranč či jablko?"
Hunter se otočí od televize a podívá se na mě jako na blázna.
„To máš fakt v ledničce tři druhy džusů?"
„V kredenci je ještě broskvovej a jahodovej, pokud bys chtěl spíš ty," nabídnu mu.
„Ty jsi fakt blázen, Sedmikrásko," zasměje se. „A dám si ten pomeranč."
Vyndám z lednice nádobu s pomerančovým džusem a sobě připravím multivitamin. Vytáhnu z kredence dvě vysoké sklenice, naliju nám nápoje a kecnu si vedle něj na gauč. „Vybral jsi něco?"
Hunter přikývne, ale než mi prozradí, co vybral, vycucne celou sklenici naráz. „Hm, fakt výbornej," zamumlá. „A víš co? Fakt bych si možná dal něco k jídlu."
„Ty měníš názory jak počasí, fakt," uchechtnu se. „Chceš něco malýho nebo přímo večeři?"
„Musím si držet linii, takže si dám spíš rovnou tu véču."
„Držet linii? Chceš zhubnout do plavek nebo co?" Zvednu se z gauče a znovu se vrátím do lednice, abych nám něco ukuchtila.
„Hrát hokej není zas taková sranda, Sedmikrásko. Víš kolik hodin týdně musím trávit v posilovně, abych vypadal takhle?"
Dlaní si pohladí levý triceps. „Na těhle krasavcích musím fakt dost pracovat."
Dech se mi zadrhne, když si vyhrne tričko a obnaží tak svoje perfektní břišáky. Nikdy jsem nebyla typ holky, co by to u kluků vyžadoval, aby mi přišli přitažliví, ale tohle? Tomuhle se prostě nedá odolat. „Pojď si sáhnout, Sedmikrásko," pobídne mě. Automaticky zavrtím hlavou a předstírám, že mám moc práce s dolíváním džusu. „Ale no tak, nedělej drahoty," zazubí se a dojde až ke mně. Chytí mě za ruku a položí si ji na ty nejpevnější svaly, které si člověk vůbec dokáže představit.
Srdce mi buší jako o závod, když ke mně shlédne. „Dobrý, ne?" šeptne. Sklopí zrak z mých očí na rty, a to mi srdce snad vypoví činnost.
Rychle od něj odskočím a nasadím falešný úsměv. „Jo, máš je fakt dobrý."
Hunter vypadá stejně v rozpacích jako já, ale naštěstí hraje se mnou. „Tak co nám uvaříš, Sedmikrásko?"
„No, tak když chceš něco zdravějšího, tak co třeba tortilly? Mám tu zbylý kuřecí, a ještě nenačatý celozrnný tortilly. Třeba bych je udělala se zeleninou, co ty na to?"
„Jasňačka," přikývne. „Já zatím vyberu, na co kouknem."
Hunter seskočí ze židle a vrátí se k televizi. A zatímco vybírá film na večer, já se dám do přípravy večeře.

„Co takhle ty nový Formule?" křikne na mě Hunter o pár minut později.
„Ani náhodou," odmítnu razantně. „Nic, co je spojenýho se sportem. Co třeba něco romantickýho?"
Hunter se rozesměje. „Nuuuuudaaaaaaa," zaúpí.
Takhle to dopadá, když se rozhodnete koukat na něco s nabubřelým hokejistou, kterýmu říká romantika asi ještě míň než kvadratický rovnice.
Když je kuřecí hotové, přidám ho do tortill, které co nejpečlivěji zabalím. Sobě jsem si připravila jednu, zatímco Hunterovi rovnou tři. Prej aby zítra na zápase podal co nejlepší výkon. Já bych spíš řekla, že je to tím, že už má fakt dost hlad, jelikož kručení v jeho břiše jsem slyšela přes celej pokoj.
Donesu talíře k televizi. „Co tohle?" navrhne Hunter.
Pohlédnu k televizi a spatřím seriál, který jsem si i přidala do seznamu věcí, které chci vidět. „Ginny and Georgia?"
„Proč se tak divíš?" nechápe.
„Copak ty nevíš, že to je taky zčásti romantický?"
„Ale hraje tam ta sexy blond herečka," pokrčí rameny.
„Že mě to vůbec nepřekvapuje," zasměju se. Složím si nohy do tureckého sedu a pobídnu ho, aby to zapnul.
Hunter se nakloní ke svému talíři a s chutí se do toho pustí.
„Teda, Sedmikrásko..." zamumlá, když to dojí, „tohle byl přímo orgasmus na jazyku."
Jeho pochvala mi udělá radost. „Přece jsem ti říkala, že umím vařit," mrknu na něj a odnesu talíře ke dřezu, abych je umyla.
Sotva zapnu vodu, Hunter ji zase zavře. „Tys vařila, já umyju nádobí."
Jeho nabídka mě dost zaskočí. „Ty chceš mít nádobí?"
„A proč ne? U nás v rodině je zvykem, že když žena vaří, muž se postará o zbytek."
S překvapeným úsměvem mu přenechám houbičku a on s ní zručně začne umývat. Já si od něj umyté nádobí rovnou beru, abych ho hned uklidila. „Jaká je vlastně tvoje rodina?" zeptám se zvídavě.
To, co se Hunterovi mihne v očích, bych popsala jako čirou radost. „Moje rodina je úžasná. Mám mladší ségru Olivii, ale o tý už jsem ti říkal. Teď chodí do čtvrťáku na střední. Máma dřív pracovala jako realitní agentka, ale v posledních letech už je spíš doma, jelikož je můj táta dost za vodou. V mým věku taky hrával hokej a když ve čtyřiceti kvůli zranění přestal, stal se trenérem. Hlavně díky němu hokej tak miluju."
To, jak o nich Hunter mluví, mě dojme. Z jeho hlasu čiší štěstí. Řekla bych, že svou rodinu fakt miluje.
„Taky žijí v Kanadě?"
Hunter zavrtí hlavou. „V LA. Já se do Toronta přestěhoval hlavně kvůli tomu, že je tady hokej mnohem rozšířenější než v LA. Tady mám mnohem větší šanci, že se po vysoký dostanu k profíkům."
Má pravdu. Toronto, a celkově Kanada žije hokejem.
„A nechybí ti?"
„Jasně, že mi chybí, Sedmikrásko, ale jezdím domů na svátky, takže je občas vídám."
Když Hunter domyje nádobí, utřu vodu, kterou kolem nacákal, a pak se posadíme zpátky k Netflixu. Seriál nám běží spíš jako kulisa, protože si dál povídáme. Vlastně si povídáme celý hodiny.
Povídat si s Hunterem je jako povídat si se spřízněnou duší. Ani chvilku nepanuje trapné ticho a pořád nacházíme nová a nová témata, o kterých si povídat. Povídat si s ním je lehčí než dýchat.
V devět večer se ozve zvonek. „Nora si asi zapomněla klíče."
Hunter přikývne a dojde si dolít další sklenici džusu. Já doběhnu ke dveřím a s úsměvem od ucha k uchu je otevřu.
Když ale spatřím Brada, úsměv mi z tváře okamžitě zmizí.
„Nazdar, ségra. To jsem rád, že nespíš." Skopne si z nohou boty a pozve se dál.
„Napadlo mě, že..." To už ale vstoupí do obýváku a to, co tu uvidí, ho umlčí. Celý se napne, když spatří Huntera postávat u baru. „To jako fakt?! Co tu dělá ještě takhle pozdě?!"
„Koukali jsme na Netflix," odvětím popravdě.
„Čau, Wilsone," pozdraví ho Hunter nenuceně. „Jak je?"
Hunter ví, že tenhle tón Brada naštve ještě víc.
„Co ty tady, hokejisto? Jak to, že zrovna nenakládáš nějakou blondýnu na nějaký stupidní párty?"
V jeho hlasu panuje čirá nenávist. Nechápu, proč tuhle svoji rivalitu tak prožívají. Vždyť jde jen o sport.
„Nech toho, Brade. Tohle přece nemáš za potřebí."
Můj obří brácha ke mně shlédne a přikývne. „Radši už běž," pobídne ho. „Kvůli Lydii se můžeme chovat jako lidi."
Hunter, který přestože měří necelých 190 cm, je pořád nižší než Brad, jehož výška dosahuje téměř k dvěma metrům. Vidět tyhle dva obry naproti sobě je dost zvláštní pocit, když já sama měřím necelých 175 cm. Připadám si oproti nim jako panenka, co by mohli nosit v kapse.
V tom se ozve vrznutí dveří a do obýváku vpadne Nora. Prohlédne si oba kluky a pak protáhne: „Draaaamaaaa."
Se smíchem se odebere do koupelny, kde za sebou hlasitě zabouchne dveře.
Hunter odtáhne pohled od Brada a shlédne ke mně. „Tak já půjdu."
S přikývnutím ho doprovodím ke dveřím. „Promiň, nechtěla jsem, aby to takhle skončilo."
„Za to nemůžeš, Sedmikrásko," zavrtí hlavou. „S Bradem to je prostě komplikovaný no."
„Takže se uvidíme?"
Rty se mu roztáhnou do úsměvu. „Jasňačka," přikývne.
Otevřu dveře a sleduju ho, jak sbíhá schody dolů. V půlce se ale zastaví a vyběhne je zpátky nahoru. Rozevře svou obrovskou náruč a přivine si mě k hrudi. „Dneska se mi to moc líbilo," šeptne, pustí mě a pak už opravdu odejde.