Zůstaň

17. KAPITOLA

LYDIE

„Co jste mu vybraly, proboha?" vyzvídám, když se Nora vrátí ke stolu. Nechápala jsem, proč ho ode mě odtáhly. Nechápu, proč to nemůžu vědět.
„Nech se překvapit," mrkne na mě Nora. Maggie něco vykládá klukům, kteří se můžou potrhat smíchy. Pár se jich namačká ke stolu, zbytek si posedá na zem.
V tom se na podiu objeví Hunter s mikrofonem v ruce. Na tváři mu pohrává úsměv a nervozita zároveň. Já jsem oproti tomu jenom nervózní.
Sálem se rozezní další známá melodie z filmu Mamma Mia. Tentokrát je to ale o dost vtipnější písničku. Pamatuju si, že v tom filmu ji zpívala ta krátkovlasá kamarádka Donny, když chtěla vyznat svoje city Billovi, což byl jeden z otců Sophie.
A v tu ránu mi došlo, proč holky nechtěly, abych to slyšela. Nechtěly, abych věděla, že ho donutily zpívat zrovna tohle.

Když změníš názor, jsem první v řadě.

Hunter začne zpívat a lidi v sále okamžitě začnou pískat a tleskat.

Zlato, jsem pořád volnej. Zkus to se mnou.

Kluci z týmu se řehtají tak nahlas, že ho skoro ani nejde slyšet.

Jestli mě chceš, dej mi vědět, budu poblíž.

Teď už se směju i já. Hunter seskočí z podia a začne se procházet mezi stoly. Obecenstvo tleská do rytmu a jeho to zjevně dost baví.
Vyskočí na stůl jednoho páru a začne kroutit boky.

Jestli jsi úplně sama, když pěkní ptáci odletěli. Zlato, jsem stále volnej.

Rychle ze stolu seskočí a pokračuje dál ve svém tanečku. Nezdráhá se vrtit zadkem, házet sexy obličeje a zaflirtovat si s tanečními kreacemi.

Protože víš, že mám toho tolik, co s tebou chci dělat, když sním o tom, že jsem sám s tebou.

Proběhne mezi několika dalšími stoly, až se dostane k tomu našemu. A pak začne znova.

Když změníš svůj názor, jsem první v řadě. Zlato, jsem pořád volnej. Riskni to se mnou.

Chytne mě za ruku a vytáhne mě na nohy. Obecenstvo společně s hlasitými hokejisty začne nahlas zpívat poslední refrén písničky. Hunter odloží mikrofon na stůl, přitáhne si mě k sobě a opět začne zapojovat boky. Položí mi ruce na spodní záda a jemně zatlačí, čímž mi naznačí, abych spolupracovala. S chutí ho poslechnu a začnu se vrtit do rytmu s ním. Hunter mě několikrát protočí nebo mě z legrace plácne přes zadek.
Při poslední větě, kdy už melodie i místní zpěváci utichnou, mě zakloní tak, že mám jednu nohu ve vzduchu. Skloní se ke mně, jakoby mě snad chtěl políbit. Myslím, že všudypřítomní si myslí totéž.
On mi ale místo toho jen vlepí krátký polibek na tvář a pak mi pomůže zpátky na nohy. Lidi nám tleskají a Hunter se na mě překrásně usmívá. Díky tomu všemu mi tak nějak vyschlo v puse.
„Páni, to teda byla jízda," pochválí ho kluci.
„Ještě furt to umím rozjet," zazubí se Hunter.
Nora ho pyšně poplácá po rameni. „Nečekala jsem, že v tobě tohle je."
„To já taky ne," přidám se k ní.
Hunter na mě pohlédne naoko ukřivděným pohledem. „Cože? Ty jsi o mně pochybovala, Sedmikrásko?"
„Ale ne, to bych si nedovolila," zavrtím hlavou se stejně falešně smutným hlasem.

O čtyři skleniceledového čaje později se ozve můj močový měchýř. Většina kluků si zazpívala, Maggiese dokonce předvedla se sólem a Marcus se vesele vybavuje s Norou.
„Zajdu si na záchod," šeptnu k Hunterovi, který mi celý večer děláspolečnost.
S úsměvem přikývne a posune se tak, abych se přes něj protáhla. Upravím sitričko, které se mi dlouhým sezením vytáhlo nahoru, a zamířím na dámy.
„To bylo číslo, co?" ozve se Marcusův hlas, když vylezu ze záchodů.
„No jo, Maggie byla skvělá," pousměju se.
„Myslel jsem to Hunterovo."
„Jo aha. No, ehm, to taky ušlo."
Marcus po mně hodí posmutnělý pohled. „On se ti líbí, že jo?"
Nějak si ten jeho výraz nedokážu vysvětlit. Proč se, proboha, tváří takzoufale? „Jak jsem říkala, jsme kamarádi. Prostě si rozumíme, to je celý. Pročtě to vůbec tak zajímá?"
Marcus nad tím mávne rukou a místo odpovědi zaleze na pány.
S povzdychnutím se vrátím zpátky ke stolu, kde mě Hunter přivítá vřelýmúsměvem. „Už jsi mi chyběla, Sedmikrásko."