Navěky

33. kapitola

Už hodinu jsi jen ležela a civěla do stropu. Na tvářích jsi měla zaschlé slané potůčky od slz a oči tě ještě štípaly. Někdo zaťukal na dveře. ,,Dále" poskočilo ti srdce. Do pokoje vešel Pogo. ,,Slečno Melanie, můžeme už dořešit tu věc s vaším otcem?" ,,Samozřejmě" řekla jsi otráveně a  cítila se neskutečně prázdná a bez citů, protože jsi samozřejmě doufala, že to bude někdo jiný. ,, Takže ty si myslíš, že tátovi někdo něco udělal?" Zeptala ses ho nakonec a pokynula, aby si sedl ,,To ještě ne. Myslím, že ho unesli a budou ho používat jako nástroj, aby se dostali k vám." ,,A jak to můžeš vědět?" Podivila ses a měla pocit, že ti něco tají. Pogo nejdřív mlčel, ale zadívala ses mu tak hluboko do očí a zírala na něj, že nakonec povolil. ,,Váš otec se vídal s tou ženou z domova Sv. Ubalda. Mám pocit, že se jmenovala Je..." ,,Jo, jo jasný to vím. Jezdil s Penny někam do lesa nebo co." Skočila jsi Pogovi do řeči a on se na tebe tázavě díval. Pak ale pokračoval. ,,Ano. S paní J- tedy Penny jezdil do lesa, ale také na jiná místa. Mají spolu velice blízko a váš otec ji důvěřuje. Včera ráno odjel opět za ní, ale slíbil, že se do večera vrátí. Dělám si starosti, že by se mohl dostat do rukou Tajné laboratoře, se kterou už jste měli problém. Myslím, že chtějí hlavně vás, ne vašeho otce." ,,Ale proč mne? Byla jsem deset let v děcáku. Proč si mě nevzali odtamtud?" ,,To bohužel nevím." ,,Ale co budeme teď dělat?" ,,Ani na tuto otázku vám nemohu odpověděl. Zatím můžeme jen čekat a doufat, že se vrátí. Dáme tomu dva dny." ,,Tak dobře. A teď už prosím běž. Nechci být na tebe nepříjemná, ale není mi úplně dobře."  Pogo už jen přikývl, zvedl se a odešel. Když ale otevíral dveře, málem narazil do Vanyi a Alison. ,,Je, čau Pogo, čau Mel. Můžem dál?" ,,No úplně nevím." Řekla jsi pomalu, protože jsi je nechtěla hned vyhazovat. To už ale obě vběhly do tvého pokoje a skočily k tobě na postel, když tě ale viděly, jak se snažíš nebrečet, hned tě obejmuly kolem ramen a začaly se vyptávat, co se stalo. Nejdřív jsi nechtěla, ale pak jsi to všechno vyklopila všechno o Petkovi a Klausovi,  nakonec ses neudržela a rozplakala se. Holky tě utěšovaly, dokud ses trochu neuklidnila a nepřestala brečet. Pak jste začaly s holkama rozebírat to, jak jsou kluci nemožní a jak se daří Alison s Lutherem. Po hodině a půl povídání jste dostaly hlad. ,,Hej co kdyby jsme si udělaly třeba salát?" Řekla nakonec Vanya a zvedla se z postele. ,,Jo to je dobrej nápad!" Seběhly jste dolů a vrhly se k lednici. ,,Já zatím najdu džus." Oznámila jsi jim a rozeběhla se chodbou směrem ke spižírně. Přehrabovala ses hromadami jídla a pití a nakonec jsi vybrala jahodový. Zaklapla jsi za sebou dveře a šla jsi zase zpátky k holkám. Na rohu ses ale zastavila. ,,Jo tak dneska večer teda přijdeš?" Zaslechla jsi Pětku. A nějaký tlumený dívčí hlas vycházející nejspíš z jeho telefonu mu odpovídal. ,,Ne, neber s sebou kamarádky... proč? No proč asi? Chci být s tebou sám ne? Tak jo. Budu se těšit. Papa." Flaška s džusem ti vypadla z ruky a roztříštila se o zem. ,,Ježiši co ti bylo?" Vykřikl Pětka a výšel z pozarohu a když tě spatřil, ztuhnul. ,,Co- co tady děláš?" ,,To bych se měla spíš ptát já tebe ne? Co to mělo znamenat? Kdo to byl?" Teď ne! Teď nebreč! Říkala sis v duchu, ale šlo to dost těžko. ,,A co ti je vůbec do toho s kým já si volám?" Zírala jsi na něj a nevěděla co odpovědět. ,,Takže. Takže ty mě podvádíš?" ,,Ne. Já tě nepodvadím. Ty jsi podvedla mne, takže je mezi námi konec." Tohle už jsi nevydržela a z očí ti vytryskly slzy.