Navěky

6. kapitola

,, Málem bych zapomněla. Tady máš uniformu. Oblékni si ji." Grace ti podala hromádku oblečení a na vrchu ležela maska.  ,,A to si vážně musím brát i tu masku na obličej? Vždyť v ní budu vypadat jako blbec." ,,Jen dnes. Jsi tu nová, proto si ji musíš vzít. " Odpověděla ti klidně  ,,No dobře." Převlékla ses a vlasy si stáhla do vysokého drdolu. Grace tě zavedla do kuchyně, kde už všichni čekali. Okolo stolu bylo sedm dětí a v čele seděl Reginald. ,,Číslo Osm, posaď se vedle čísla Pět. " Řekl a ukázal na volnou židli, vedle černovlasého kluka. Neviděla jsi pořádně jak vypadá, protože všichni na sobě měli stejnou masku a uniformu jako ty. Mlčky ses posadila. Reginald si stoupl a začal: ,,Číslo Osm tu nyní bude jako vaše  sestra a nová členka The Umbrella Academy. Z vlastní zkušenosti a toho, co jsem se dozvěděl, má víc schopností. Hádám, že bude mít nejspíš všechny vaše schopnosti. Ještě s nimi ale neumí pořádně zacházet, a proto jsem se rozhodl, že každý den ji bude jeden z vás trénovat. Bude se to  počítat v rámci celkového tréninku, takže v den, kdy budete s Osmičkou, nebudete mít všeobecný trénink. Teď si sedněte a můžete jíst." Chvíli na tebe jen všichni koukali, ale pak se začali věnovat každý svému talíři." Po večeři jsi šla k sobě do pokoje. Hned jak sis sedla na postel, někdo zaklepal. ,, Dále." Dveře se otevřely a v nich stali všichni tvoji sourozenci. ,,Ahoj. Můžeme dál?" ,,Jo jasně pojďte" odpověděla jsi vesele. ,,Můžete se posadit na postel. Velká je dost." Všichni si sedli k tobě, jeden kudrnatý a jeden černovlasý kluk si sedli na zem a něčemu se neskutečně smáli. ,,Nevšímej si jich. To je Ben a Klaus. Jsou to cvoci. " Řekla dívka s kudrnatými, dlouhými vlasy. ,, Chtěli jsme se s tebou víc seznámit. Tohle je číslo Jedna- Luther, tohle je číslo Dva- Diego, Klaus je číslo Čtyři, vedle Diega sedí Pětka, Ben neboli Šestka, Vanya je číslo Sedm a já jsem Alison- číslo Tři. A ty? ,,Já jsem Melanie. Od teď asi Osmička. Nechcete si už sundat ty masky?" ,,Jo to by jsme mohli." Řekla Alison a všichni jste si ji stáhli. Rozhlédla ses po jejich tvářích. Zarazila ses u Pětky, který na tebe civěl. ,,Děje se něco?" ,,Ne" odsekl a rychle odvrátil pohled. Klaus se rozesmál a něco pošeptal Benovi. ,,Jsem moc ráda, že vás poznávám. Asi bych vám mohla o sobě něco říct. Takže. Jak jsem říkala, jsemnuji se Melanie, je mi patnáct a vyrůstala jsem v děcáku." ,, Ty jo. To muselo být hrozný. " Vydechla Vanya. ,,Ani ne. Ono si zvyknete." ,,To že ti je patnáct víme. Však jsi se narodila ve stejný den jako my přeci." Ozval se Pětka. ,, Cože? Jak to můžete vědět? To není možné. " ,,Všichni jsme se narodili ve stejný den. 1. října 1989 porodilo 43 žen, přestože žádná z nich nebyla těhotná. " ,,Pane bože, to je šílený." ,,Jo to je." Řekl Luther, ale zpět k tobě.
Povídali jste si ještě hodinu, potom všichni odešli do svých pokojů a ty jsi tam zůstala sama. Tvoje první noc v novém domově.

~Tahle kapitola je trochu nudnější, ale v rámci seznamování se tam toho moc vymyslet nedalo. Slibuji, že se další kapitoly budu snažit udělat víc zajímavý.~