Navěky

16. kapitola

Jak jsi zjistila, vrhání noži je tvoje silná stránka, a tak byl trénink dost rychlý. Z tělocvičny jsi šla rovnou do sprchy, umyla se, hodila na sebe župan a zabalila si vlasy do ručníku. Vyšla jsi z koupelny a běžela rychle přes chodbu, aby tě v tomhle stavu nikdo neviděl. Když jsi ale vešla do svého pokoje, srazila ses s Pětkou. ,,Co tady děláš?" ,, Čekám na tebe." Řekl a s úsměvem si tě prohlížel. Rychle sis utáhla župan. Znovu se zasmál a chytil tě za pas ,,copak? Stydíš se?" Začal tě líbat na krku. ,, Pětko. Počkej Pětko! Já se musím oblíknout." Smála ses a snažila se vyvléknout. ,, Mně se to ale takhle líbí" dala jsi mu pusu a pak ho shodila na postel ,, to je hezký, že se ti to líbí, ale jseš moc rychlej." Hodila jsi na něj deku a převlékla ses. ,,Tak co budeme teď dělat?" Vykoukl Pětka z pod peřiny a zazubil se na tebe. Chytla jsi ho za tváře ,,nejdřív mi dej pusinku a potom si půjdu pro jídlo" zasmál se a políbil tě. ,,Fajn, tak já běžím. Papa. A ne, že mi to tady budeš prohledávat." Seběhla jsi po schodech, vzala si z lednice jogurt a sedla si na gauč. ,,BAF!" Lekla ses a vykydla na sebe jogurt ,,Klausi! Ty jsi pitomec!" Klaus vyprskl smíchy ,,já nevím kdo se tady pokydal jogurtem a lekl se jako malý mimino." ,,Tě uškrtím! Jen počkej!" Položila jsi jogurt na stoleček a rozeběhla se za Klausem. ,,Ne nech mě bejt! Prosím! Já nic neudělal! Zachraňte mě někdo!" ,,Ani o tu pomoc nevolej. Stejně tě nikdo nepřijde zachránit" smála ses. Chvíli jste se honili, ale pak Klaus zakopl, strčil do jogurtu a ten vyletěl do vzduchu. Ty jsi právě chtěla skočit na Klause a vlepit mu, ale dostala jsi jogurtou bombu přímo do obličeje. Klaus dostal strašný záchvat smíchu. To už na tebe bylo moc. Sebrala jsi kousek jogurtu ze svého oblečení a pleskla mu ho do obličeje a rozmatlala až do vlasů. ,,Tak a tady to máš." Začala ses smát ,, ČÍSLO OSM!? ČÍSLO ČTYŘI!?" ,,A sakra" řekli jste s Klausem nastejno. ,, Okamžitě se běžte převléknout do běžecké uniformy. A za deset minut oba před domem!" ,,Ano otče. A kolik budeme běhat?" Zeptala ses opatrně ,,dva a půl tisíce metrů." Klaus hvízdl. Ty jsi ho jen zavraždila pohledem a běžela do pokoje. ,, Pětko!" Co tady ještě děláš?" Pětka vyprskl smíchy. ,,Spíš mi ty řekni proč jsi celá od jogurtu. Myslel jsem, že si jdeš jen pro jídlo, tak jsem na tebe čekal, ale nevěděl jsem, že přineseš jogurt i mně." Řekl a nabral prstem kousek jogurtu, který jsi měla na konci nosu. ,,Jo skvělý. Tak to jsi čekal zbytečně. No s Klausem jsme blbli a trochu jsme to přehnali. Teď jdeme běhat za trest." Pětka se na tebe divně podíval. ,, Co je?" Zeptala ses ,,ne nic" řekl. ,,Tak fajn. Teď už běž. Čau." Vystrčila jsi ho ze dveří.
Po deseti minutách jsi vyběhla z akademie. ,,Tak co Klausi? Jsi připravený?" ,,To si piš. Předeženu tě jak nic." ,,Jo? Jsi si jistej, že věčně opilej kluk porazí holku ve skvělý formě?" Zasmála ses. ,,Ty si nějak fandíš." Ze dveří vyšel Reginald a trénink začal. Dva tisíce kilometrů jsi uběhla zatím docela v pohodě. Sice jste už s Klausem byli docela udýchaní, ale všechno probíhalo v pořádku do ty doby, než jste proběhli okolo tmavé budovy na kraji města. Když jsi ji viděla, přeběhl ti mráz po zádech. Běžela jsi dál, ale pořád jsi byla trochu vyvedená z míry. Už jste byli kousek od akademie a ty jsi měla dobrý náskok před Klausem, v tom jsi ale proběhla okolo parku, kde na lavičce seděli dva muži. Měli na sobě sluneční brýle a nebylo jim příliš vidět do obličeje, ale ty jsi věděla, že je od někud znáš. Zrychlila jsi, protože na tebe pořád zírali. Byla jsi čím dál tím víc nervózní. Sto metrů před akademií ti to došlo. Ta dodávka, vaše napadení, ta střelba. Odtud jsi ty může znala. To oni po vás stříleli! Zastavila jsi, opřela se rukama o kolena a snažila se popadnout dech. Motala se ti hlava. Asi dvě minuty jsi tam takhle stála. Ani sis nevšimla, že okolo tebe Klaus proběhl. Neslyšela jsi ani jeho posměšky. Konečně ses vzchopila a napůl doběhla a napůl došla do akademie. ,,Ha, vyhrál jsem" smál se ti Klaus. Ty jsi si ho ale nevšímala a běžela rychle do pokoje.