Navěky

20. kapitola

Celý týden plynul klasicky. Byla to vlastně docela nuda, protože jsi stále nemohla pořádně chodit, ale za to jsi trávila dost času s Petkou. Trénink s Klausem i Alison jsi měla normálně. Na vyvolávání duchů jsi totiž nepotřebovala pohyb a s Alison jste mohli s radostí zkoušet vaší schopnost na klucích, což byla docela zábava. S  Vanyou a Pětkou jsi ale trénovat nemohla. Otec usoudil, že na tyto schopnosti musíš být fyzicky připravena a mít dostatek energie. I Benovu schopnost jsi pilně trénovala, ale moc ti to nešlo. Chapadla jsi nemohla pořádně "vyvolat" a když se ti to povedlo, nedokázala jsi je ovládat.
,, Pětko, já už to tady nevydržím. Potřebuju na vzduch." Byla jsi už dost protivná, protože tě nechtěl nikam pustit. ,,Fajn. Ale pojedeš s vozíkem." Nechal se nakonec přemluvit ,,Proč? Však si můžu vzít berle." ,,Ale tohle je bezpečnější." ,,No tak fajn. Hlavně už jdeme." Pětka vás teleportoval do parku, okolo kterého jste běželi a kde jsi potkala ty dva muže. ,,Nevím jestli je to dobrý nápad jet zrovna tudy." Řekla jsi nervózně. ,,Proč myslíš?" Vypověděla jsi mu celou historku a tvoje obavy ohledně těch lidí a tě budovy. ,,V klidu. To nic není. Jsi jen vystresovaná."  Zamračila ses ,,jo? Vážně? A to ti přijde jako náhoda, že ještě ten den se u nás střílelo?" Pětka se zarazil ,,když nad tim tak přemýšlím, možná máš pravdu. Řekni mi, kde ta budova je. Půjdu se tam podívat." ,,To teda ne! Já jsem na vozíku. A ty tam sám nepůjdeš. Nechci aby se ti něco stalo!" ,,Neboj se. Jen si ji prohlédnu z dálky." ,,A co já? Buď oba nebo nikdo." ,, Tak fajn" povzdechl si. ,,Budu tě chránit." Dal ti pusu a ty jsi mu ukázala, kudy má jet. ,,Pětko mě se to nezdá" pošeptala jsi, když jste dojeli blíž k té stavbě. Byla až na konci města. Okolo ní byl menší lesík, takže byla v podstatě mimo civilizaci. ,,Bez obav Melanie. Půjdeme se jen kouknout okolo a pak pojedeme zase domů." Pohladil tě po vlasech a vyrazili jste prašnou cestičkou, která vedla okolo ní až do lesa, kde mizela ve stínu mohutných, tajemných a strašidelných stromů. Sama budova byla tmavá a temná. Venku před ní jste nikoho neviděli. Žádné lidi, žádná auta. ,,Vypadá to opuštěně." ,, Pětko, já ale vím, že tam někdo je. Cítím to." ,, Bez oba..." Zasekl se. Rychle ses na něj otočila a chtěla se mu podívat do tváře, ale on byl k tobě otočen zády. Koukla ses stejným směrem jako on. Za ním stál muž se zbraní v ruce. ,,A sakra. Já to říkala." Namířil zbraní na Pětku, ale ten byl rychlejší. Teleportoval se k němu a pistoli mu vykopl z ruky. Ta spadla do trávy kousek od něj. Muž se na něj vrhl a svalil ho na zem. Pětka se chtěl teleportovat za něj, ale on k němu  přiskočil a než se Pětka stihl vzpamatovat, praštil ho do hlavy koncem pistole. Ten se zkácel na zem jako Klaus, když to přežene s alkoholem a už se nehnul. ,,Pětko!" Spíš jsi to vypískla než vykřikla. Chtěla jsi vstát, ale šlo to dost špatně. Navíc tě ten muž chytil a strčil zpátky na. ,,Ty půjdeš se mnou." Svázal tě k vozíku, aby ses nemohla hýbat, ale podcenil to. Myslel, že na vozíčku jsi v podstatě bezbranná, a tak uvázal provaz dost volně. Popadl řidítka a vezl tě k budově. ,,Co se mnou chcete udělat?" Neptala ses jen proto, že tě to zajímalo, ale taky proto, že jsi potřebovala odvést jeho pozornost. V kapse jsi měla nůž, který ses teď z ní snažila mermomocně vyndat a nechtěla jsi, aby si toho všiml. Začal vyprávět něco o tom, že šéf rozkázal, aby tě přivedl. Byla jsi prý součástí nějakého tajného plánu. Mezitím, co ti vykládal, jak je jeho šéf přísný a krutý, jsi opatrně vytáhla nůž z kapsy. ,,No díky za pokec a za informace, ale nikam za tvým šéfem se mi nechce a navíc jsi ublížil mému klukovi. Takže se spolu rozloučíme." Nechápavě se na tebe podíval, ale ty jsi už vyprostila ruku s nožem a hodila s ním do strany. Ten se zatočil a díky tvoji schopnosti zasáhl přesně to místo, které jsi chtěla. Jeho zátylek. Vymotala ses z provazů a postavila se na zdravou nohu. Trochu se ti podlomily kolena, ale opřela jsi se o vozík a dovezla ho ke spícímu Pětkovi. ,,To byla teda ochrana." Zabrblala sis pro sebe ironicky, když jsi ho naložila na vozík a tlačila ho k akademii.