Mr. Cold 2

1.

Londýn

Podpatky mladé ženy se rozezněly chodbou když vyšla vstříc své povinnosti. Její dlouhé vlnité vlasy jsou svázány do úhledného culíku a její drobná postava prochází kolem zvědavých očí mužů, kteří stojí opodál. Má na sobě konzervativní pozdrovou sukni ke kolenům, tmavě modrou halenku a jemně prošívaný kardigan, který ji má chránit před nechtěným chladem. Pevně k sobě tiskne objemnou složku s papíry a s netečným výrazem vstupuje do své kanceláře. Položí veškeré věci na stůl a přejde k zrcadlu, které se elegantně vyjímá na stěně naproti stolu. Zúží svůj pohled a detailně si prohlédne svou tvář. Nedalo by se říct, že příliš zestárla, je v nejlepších letech. Upraví si své vlasy a po kladném zhodnocení svého vzhledu se posadí za stůl. Otevře složku a začne pilně pracovat... Po nějaké době někdo zaklepe na dveře její kanceláře a následně vstoupí dovnitř.

,,Dobrý den, Nell, máte chvíli čas?,, postarší muž kolem šedesáti se na mladou ženu vřele usměje a přistoupí o něco blíž.

,,Zdravím vás, pane Reede, ale jistě, posaďte se,, pokyne mu a on její nabídku s úsměvem přijme a posadí se naproti ní do pohodlného křesla.

,,Mám pro vás nějaké novinky, budete povýšena,, řekl s mírným nadšením v hlase a čeká na její reakci.

,,Opravdu? To je úžasné, děkuji,, její reakce je vskutku vřelá a její oči srší nadšením. To je ta chvíle, na kterou čekala. To je ten moment, pro který tak usilovně pracovala.

,,Jsem rád, že máte radost, ale není to tak jednoduché. Musela byste se přestěhovat,, tato informace ji trochu zaskočí. Není si jistá, zda toho bude schopna.

,,Kam?,,

,,Do Ameriky... New York, abych byl přesný,, řekne a její oči se rozšíří. Amerika? To je tak daleko. Nedá to na svém chování znát, ale na malou chvíli zapochybuje. Může opustit Londýn? Může nechat všechno, na co je zvyklá být a odjet do Ameriky? Její emoce jsou smíšené a neví, jak zareagovat.

,,To je... Opravdu daleko,, řekne a tiše si povzdychne.

,,Ano, proto vám nechávám čas na rozmyšlenou, máte na to týden... Ale budu k vám upřímný, jste jedna z nejschopnějších zaměstnankyň, které jsem tady měl a tato příležitost je pro vás jedinečná,, řekne opírajíc se ve stoje o její luxusní dřevěný stůl.

,,Rozmyslím si to, děkuji,, postaví se a natáhne k postaršímu muži ruku.

,,Dobře, zatím naschledanou,, řekne a s úsměvem opustí její kancelář. Její tělo těžce dopadne do koženého křesla a krátký povzdych opustí její ústa. Bylo by to tolik změn, musela by všechno opustit a ne jen to. New York je velké a nebezpečné město, není to jako Londýn. Amerika je něco úplně jiného. Dnes se jí nebude pracovat lehce, to ví jistě. Byl by to velký krok a ona si to musí dobře rozmyslet.

,,Musím mluvit s Benem,, řekne si pro sebe nahlas a hlasitě si povzdychne. Tohle nebude lehké rozhodnutí.

New York

,,Řekl jsem, že mi to máte donést hned!,, hluboký chraplavý hlas se rozezní kanceláří v nejvyšším patře. Muž, jehož tvář je už trochu poznamenaná časem, avšak stále oplývá svým charismem, se zlostí zvedne z křesla za jeho mohutným stolem. Jeho ruce už nezdobí tolik prstenů jako dřív. Má jich pouze pár, pro něj nejdůležitější. Jeho stále delší vlasy zdá se neztratily svou barvu ani život, ale jeho oči přímo křičí samotou a opuštěním. Je vězněm své vlastní mysli a je si toho dobře vědom... Žije takto už ale příliš dlouho na to, aby se to pokusil změnit.

,,Omlouvám se, pane Stylesi, hned to napravím,, promluví roztřeseným hlasem mladý muž a už mizí za dveřmi kanceláře toho obávaného muže... Jeho vysoká postava přejde k velikému oknu za ním a podívá se na tmavou oblohu, jež značí přicházející déšť. Potichu si povzdychne a dlouhými prsty si projede skrz jeho husté vlnité vlasy. Dalo by se říct, že trochu zestárl, ale je to stále ten charismatický a šarmantní muž jako před lety. Jeho oblek mu dokonale padne a podtrhuje tak jeho mužnou a dobře stavěnou postavu. I když už není nejmladší, ženy o něj mají stále velký zájem. Ať už zcela mladé nebo v jeho věku... On však po nikom netouží, avšak v jedné věci se nezměnil. Jeho potřeba mít ženu, i když pouze fyzicky se občas ozve a on tak využívá své přitažlivosti ke svému uspokojení. Nikdy to však pro něj nic neznamená a často už ho tyto ženy nikdy více neuvidí. Své srdce dal pouze jediné ženě a ta ho před mnoha lety opustila... Zavře na chvíli oči a snaží se vybavit si tu tvář, která ho kdysi dostala na úplné dno. Nikdy by jí to ale neměl za zlé, byla to jeho vina. Zhluboka se nadechne než znovu otevře oči a obraz, který si právě představoval zmizí v realitě, ve které teď žije. Přepracovaný a unavený z věčné samoty se posadí zpět na své obvyklé místo a vrátí se k tomu, co umí nejlépe.

_________________________________

Zdravím všechny čtenáře. Po opravdu dlouhé době jsem se rozhodla pro pokračování Mr. Cold. Budu doufat, že bude mít stejný úspěch jako první díl a budu ráda za jakékoliv vaše reakce. Přeji příjemnou zábavu a dobré čtení. 🙂

- 000N000