Pohled Astrid
Uplynula první třetina zápasu s Kanadou a kluci byli na koni.
Kanaďani si skoro neškrtli a prohrávali už 0:2. Na Češích byla vidět lehkost a asi taky úleva, že se jim první třetina podařila.
Během přerušení jsem pokukovala na českou střídačku, která byla živější než kdy předtím. Všichni švitořili, usmívali se, ale ani tohle nijak neshazovalo jejich výborný výkon. Občas jsem z dálky zahlédla tváře Kanaďanů, které se plnily neuvěřením a vztekem. Prohrávali s jasným outsiderem, což vykouzlilo úsměv na tváři mnoha fanouškům v hale.
„Hrajete výborně," špitla jsem směrem k Jirkovi, když hráči zacházeli do kabiny na první přestávku.
Jirka se ušklíbl. „Musíme si ale dávat pozor," opáčil, „jsou nevyzpytatelní. Hlavně nám musí zachytat Hraboš."
„Simtě," ozvalo se za ním, načež dostal herdu do zad, „je to jen Kanada. Tu zvládneme s prstem v nose."
„Aby ses nedivil," uzemnila jsem Hamase, „ve druhý třetině zapnou a jaký jste byli."
Tomáš pokrčil rameny a s úšklebkem se vydal do kabiny. Jenže netušil, že se moje slova naplní.
Po druhé třetině svítilo na tabuli skóre 2:2 a Kanaďani vypadali, že se rozhodli Čechy ubruslit. Nedali jim nic zadarmo a často se zdálo, že tým z první třetiny nechali v kabině a místo něj nastoupil úplně jiný mančaft. Nebýt českého brankáře, bylo by skóre ještě daleko vyšší.
„Nic se neděje," uklidnil mě Jirka, když jsem k němu po druhé třetině přišla, „trochu je zatlačíme a znova povedeme. Ale musíme vydržet ten jejich strašněj tlak. Chudák Hraboš se v tý bráně málem pozvrac-"
Větu nedokončil, jelikož ho právě procházející gólman přetáhnul hokejkou přes lýtka. Naoko zaskučel, ale ihned se na brankáře zazubil. Byla jsem ráda, že i přes vyrovnání panovala v týmu dobrá nálada a víra ve výhru. Ze střídačky byl stále slyšet hlasitý hovor.
Začala třetí třetina a já se postavila na stranu s kanadskou brankou. Doufala jsem, že klukům přinesu štěstí, když je budu fotit hlavně v útoku. Většinu času se ale stejně hrálo před bránou Hrabala, jelikož Kanada nasadila nejvyšší výkonnostní stupeň a všechnu svou zbývající energii věnovala útoku.
Pět minut před koncem, kdy nastala poslední komerční přestávka zápasu, přijel ke střídačce Hrabal a vypustil ze sebe několik slov, které jsem během pobytu s českým týmem moc dobře znala. Ne nadarmo se říká, že jako první v novém jazyce se člověk naučí nadávky.
Běžela poslední minuta zápasu. Už jsem pomalu dávala foťák dolů a chtěla se připravit na prodloužení, jenže pak se všechno změnilo. Češi po dalším tlaku Kanady získali puk a vydali se směrem na bránu. Něco ve mně se zachvělo a donutilo mě to zvednout foťák do připravené polohy. Zbývalo třicet sekund.
Cibulka rozehrál puk. Rymon a Becher se ke střele nedostali, a tak si puk vzal Štancl. Vše jsem sledovala přes hledáček foťáku. Štancl poslal puk na bránu. Jeho střela by bránu vůbec netrefila, nebýt odrazu od nohy Olivera Bonka.
Puk propadl mezi betony kanadského brankáře.
Češi vedli jedenáct sekund před koncem nad Kanadou 3:2.
A tohle vedení už nepustili.
XXX
Moc děkuju za 10k přečtení!
Zároveň považujte tuto kapitolu za moje zmrtvýchvstání, zkouškové bylo náročnější, než jsem čekala, ale teď se budu zas naplno věnovat psaní!
YOU ARE READING
Úsměv, pane kapitáne!
言情Astrid se splní sen a stane se fotografkou na mistrovství světa juniorů. Jenže místo jejího rodného Švédska skončí u týmu Čechů, kteří jsou energičtí a často ji dohání k šílenství. A to obzvlášť dva hráči, kteří kromě hokeje hrají zápas i o její sr...
