Úsměv, pane kapitáne!

25 - Sapouch jede domů

Pohled Jirky

Dobrá nálada byla pryč.

Svůj gól jsem si užil tak napůl, hymnu už vůbec. Dneska jsme vyhráli poslendí zápas základní části a měli jistý playoff. Soupeře teprve zjistíme, ale jednu věc jsme věděli už teď. Do čtvrtfinále půjdeme bez Sapoucha.

„Je to rameno," oznámil nám týmovej lékař, když vyšel ze svý ordinace. Hned za ním šel Robin, už svlečený z výstroje a bolestivou grimasou ve tváři.

Měl jsem sto chutí jít do kabiny Švýcarů a najít tam toho zmetka, co ho sestřelil. To přece není možný, že přijdeme nejdřív o Jiřinu a teď o Sapoucha. To byl fakt zlej sen. Složil jsem hlavu do dlaní a nevědomky poslouchal lékařovy pokyny, co mu máme zabalit a kam mu to odnést. Stejně jako Jiřina ještě ten den pojede zpátky do Čech.

Na rozhovory jsem šel utrápenej, nemohl jsem nacházet ty správný odpovědi a často jsem odpověděl na nšco, na co se mě vůbec neptali. Měl jsem v hlavě prázdno a jediné, co jsem si vybavoval, byl jeho bolestnej řev na cestě zpátky do kabiny.

„Ani se neptej," šeptl jsem směrem k Astrid, která na mě opět čekala, až dokončím všechny rozhovory.

Hned mou narážku pochopila. „To mě moc mrzí," zašeptala a pohladila mě po rameni.

Stiskl jsem její ruku a kdyby kolem nás nechodili ostatní, vrhl bych se jí do náruče. Nechtěl jsem teď vnímat nic víc než její tělesný teplo, které by mě uklidnilo a přivedlo na jiný myšlenky.

Cestou do autobusu jsem mlčel, stejně jako většina mých spoluhráčů. Nikomu se nechtělo moc oslavovat, ale aspoň jsme se domluvili, že se po návratu na hotel podíváme na zápas Kanady s Německem. V tom se totiž mělo rozhodnout, s kým budeme hrát ve čtvrtfinále.

K mému překvapení se k nám přidala i Astrid. Prý chce teď trávit víc času s týmem, když už půjde do tuhého, ale podle toho, jak se ke mně potají přitulila, mi bylo jasné, proč je skutečně tady. Chytl jsem ji za ruku a cítil z ní tu obrovskou podporu. Byl jsem jí vděčnej, že přišla.

Občas jsem kouknul na Hamase, jestli nás náhodou nevidí, ale ten měl, stejně jako většina, oči jen pro obrazovku na zdi. Němci nad Kanadou dokonce chvíli vedli, ale nebylo jim to nic platný, jelikož je Kanaďani nakonec stejně překonali.

Povzdechl jsem si a vzhlédl do stropu. Nejen že se nám zranil Sapouch, ale ještě jsme dostali někoho, koho si nepřál asi nikdo z nás.

„Co se děje?" zeptala se Astrid tiše.

Zoufale jsem se uchechtl. „Kanada," opáčil jsem bezmocně, „my budeme mít Kanadu."