Úsměv, pane kapitáne!

29 - Slib

Pohled Jirky

Překvapeně jsem na ni koukal.

Astrid za dveřmi stála jako na hanbě, ruce měla za zády a nervózně se pohupovala na špičkách. Byl jsem rád, že ji vidím, ale ona vypadala dost nervózně.

„Ahoj," pozdravil jsem ji, „ty mě jdeš vyzvednout na to točení?"

K mému překvapení jen naznačila, abych zavřel dveře.

„Žádný natáčení není," zamumlala tiše, „chtěla jsem si s tebou promluvit. A omluvit se ti."

Nevěděl jsem, co na to říct. Vůbec jsem nečekal, že se se mnou o tom bude chtít bavit už takhle brzo. Myslel jsem, že se na to třeba vyspí a až pak si o tom promluvíme.

„Neměla jsem na tebe bejt tak hnusná," pokračovala, „ale musíš uznat, že to vypadalo podezřele. Oba jste se se mnou bavili nejvíc ze všech kluků tady, jste kámoši, navíc jste spolu na pokoji. Vážně jsem myslela, že o mě hrajete nějakou hru."

Zavrtěl jsem hlavou. „Nic takovýho," ujistil jsem ji a vzal ji za ruce, „je sice pravda, že se nám líbíš oběma, ale nic jako hry nebo sázky tady nebyly. Něco takovýho bychom ti neudělali."

Přikývla a sklopila pohled. „Moc mě to mrzí," omluvila se znovu a opřela se tváří o můj hrudník.

Pohled Astrid

Stáli jsme na chodbě, aniž bychom se nějak starali o čas, nebo o to, jestli nás někdo uvidí. Držel mě v objetí a já vnímala jeho teplo a přítomnost, o kterou jsem vlastní hloupostí málem přišla.

Nakonec mě pustil a já od něj o krok ustoupila. Spatřila jsem na jeho tváři lehký úsměv, o kterém pravděpodobně ani nevěděl, že ho má.

„Tak co?" zavedla jsem řeč jinam. „Jak se připravujete na Kanadu?"

Úsměv mu náhle zmizel. „No," zamyslel se, „připravujeme se, ale bude to těžký. Ještě když chybí Jiřina a Sapouch. Byli pro nás hrozně důležitý a teď najednou hrajeme bez nich."

Povzdechla jsem si. „Tak to holt musíte vyhrát pro ně," navrhla jsem.

Ušklíbne se. „To máš pravdu," přikývne, „ale věř mi, jestli vyhrajeme medaili, tak budeš první, který ji nasadím."

Ucítila jsem červeň ve svých tvářích. Potěšilo mě to.

„Tak dobře," souhlasila jsem a věnovala mu letmý polibek na tvář, „beru tě za slovo."

XXX

Lidičky, po delší době je tu nová kapitolka! Omlouvám se za skluz od původního vydávání, ale zkouškový mi dává zabrat víc, než bych chtěla. Snad se začínám vracet k pravidelnýmu psaní. :)