Úsměv, pane kapitáne!

17 - Dárek

Pohled Jirky

„Rymo, vypni už to Páže!"

„Ani mě nenapadne! Pojďme si to pořádně užít!"

„Tyvole, vždyť to byli jen Norové."

„To je jedno, slavit to musíme, aspoň kvůli támhle těm dvěma."

Rymon ukázal na nás dva s Edou a my se postavili, abychom si užili ovace spoluhráčů. Eda dokonce zvedl ruku a s diplomatickým výrazem všem lehce zamával. Nemohli jsme se přestat smát. Teda až na jednoho.

„Hamas, co je?" zeptal jsem se našeho obránce, který se ne a ne přidat ke všeobecnému veselí.

„Nic," odsekl a začal si rozvazovat tkaničky na bruslích.

„Jasně," odfrkl jsem si, „ty, kterej slaví každý vyhraný buly, se tady kaboníš, když dáme Norům osmičku. To ti určitě nic není."

„Nech mě bejt."

S těmito slovy se zvedl a odešel do sprchy, byl ještě napůl oblečený. Povzdechl jsem si a vydal se opačným směrem ven z kabiny. Ještě jsem se zastavil u svého místa a vzal s sebou jednu důležitou věc.

Astrid znovu stála v místnosti pro rozhovory a přes foťák před jejím obličejem mě nezaregistrovala. Stoupl jsem si vedle ní a čekal, než se na mě podívá. Jakmile si mě všimla, nadskočila leknutím.

„Co tady děláš?" vyjekla tiše.

„Něco pro tebe," řekl jsem tajemně a vložil jí do dlaně puk.

Chvilku si ho prohlížela, než spatřila nápis na jeho straně. „Počkej, to nemůžu přijmout," začala se zdráhat, ale já ji ihned přerušil.

„Naopak, musíš to přijmout," řekl jsem a stiskl ji ruku, „ber to jako dárek od někoho, komu tvoje přítomnost pomohla v dnešním zápase."

Sám jsem nemohl uvěřit, co to ze mě právě vypadlo, ale očividně to na ni zapůsobilo, jelikož jí zčervenaly tváře.

„Tak dobře," zakoktala se a sklopila pohled. „Moc děkuju, vystavím si ho."

Musel jsem nějak zamaskovat tu pýchu, která se mi dmula v hrudi. „No, radši bych ho schoval, takovej Čech by za hattrickovej puk dal cokoliv." Proč v tuhle chvíli nedokážu myslet?

„To je fakt, radši si ho schovám," usmála se a já byl šťastnej, že mi tu moji blbost nehodila na hlavu.

Než jsem stačil říct cokoliv dalšího, přišel za ní nějaký muž s tím, že ji potřebují na dalším stanovišti. Omluvně se na mě usmála a odběhla za jejím kolegou. Cítil jsem, jak se mi tělem rozlila vlna tepla. Byl jsem rád, že jsem jí puk dal. Máma se doma asi bude ptát, kam jsem ho dal, ale já věděl, že jsem udělal dobře.

S blaženým úsměvem jsem se vrátil zpátky do kabiny, kde jsem se přichystal na odjezd zpět na hotel. Než jsem si stačil zabalit, přišel ke mně Hamas a jakoby s nezájmem přede mnou prohodil: „Prej pálíš za Astrid."