Úsměv, pane kapitáne!

16 - Dvojitý hattrick

Pohled Astrid

Co se to právě stalo?

Koukala jsem, jak Jirka mizí v dáli a já zůstala stát přede dveřmi kabiny. Stačila jsem zaregistrovat jen to, že se za Jirkou rozběhl Hujer, ale jinak jsem nevěděla, co se kolem mě děje.

Jako by se zastavil svět. Na svých ramenech a dlaních jsem stále cítila jeho dotyk, hřejivé teplo jeho přítomnosti, i když on byl vzdálený už desítky metrů. Cítila jsem, jak mi bušelo srdce, jak se mi na tváři objevil nepatrný úsměv.

Co to se mnou ten kluk provedl?

Zatřepala jsem hlavou, abych se zbavila těch myšlenek, které mě otupovaly. Měla jsem povinnosti, které jsem musela splnit, a tak jsem zašla do kabiny, kde jsem udělala pár fotek z přípravy kluků před zápasem.

I když bylo jasné, že Jirka nebyl dnes ráno nervózní kvůli zápasu, věděla jsem, že dnes už kluci musí zabrat. Kdyby dneska prohráli s Norskem, znamenalo by to velkou komplikaci pro jejich postup. Čekaly na ně ještě Amerika a Švýcarsko a ani jeden z těch zápasů nebylo nic jednoduchého.

Po pár desítkách minut zápas začal a já si opět stoupla na své místo vedle české střídačky. I kdyby hráli ve finále, tak budou furt žvanit, napadlo mě v průběhu první třetiny.

Mé myšlenky ovšem ihned přerušil křik českých diváků a já měla co dělat, abych stihla vyfotit střelce prvního gólu. Až když jsem se podívala na vyšlé fotky, zjistila jsem, že tím střelcem byl Jirka. Takže ten svůj slib, že dá gól, opravdu splnil. I teď se mi na tváři rozlil úsměv.

Do konce první třetiny dal Jirka ještě jeden, který už jsem zachytila v jeho zárodku. Krásná akce od něj a jeho spoluhráčů. Věděla jsem, že dnes budou mít lidé z mých fotek jak vybírat.

Když se hráči ubírali do kabiny po první třetině, všimla jsem si, jak na mě Jirka kouká. Jindy bych odhadla, na co právě myslí, jenže teď se v jeho tváři mísilo několik pocitů včetně únavy, která jeho pocity zahalovala do zpoceného a udýchaného hávu.

Ve druhé třetině padly čtyři góly, tři z nich do sítě Norů a hned dvakrát ho překonal Šalé. Slyšela jsem je ze střídačky, jak se s Jirkou špičkují o to, kdo jako první dá hattrick. Osobně jsem doufala v to, že to bude Jirka.

Kdyby se vsadili, nakonec by vyhráli oba, byť bych se vsadila, že by si o výhru hlasitěji říkal Eda. On byl prvním, který dal svůj třetí gól a spustil už poněkolikáté tu českou gólovou písničku zpívanou dětmi. Musím se pak kluků zeptat, odkud to je, zněla dost chytlavě.

O pár minut později jsem se musela i přes svou profesionalitu zaradovat i já. Jirka již potřetí v zápase zvedal ruce nad hlavu a já na fotku zachytila, jak jede ke mně a zeširoka se usmívá. Jakmile jsem dala dolů foťák, spatřila jsem, jak se na nepatrnou chvíli dotkl plexiskla před mým obličejem. Měla jsem chuť mu dotek opětovat, jenže to už jel zpátky ke střídačce.

Srdce mi bušilo a nebylo to kvůli radosti z gólu.

XXX

Po té dnešní prohře tu máte aspoň trochu veselejší kapitolku. Držte zítra všichni palce, ať máme aspoň ten bronz!