Harry věděl, že je něco strašně špatně, hned, když se Draco v domluvený čas nevrátil. V restauraci nikdo nic nevěděl, jako kdyby tam Draco s Narcissou vůbec nebyli. S neblahou předtuchou se vypravil na Malfoy Manor, ale sídlo našel prázdné. Bylo zde jen pár domácích skřítků, kteří s ním odmítli mluvit.
Přecházel po kuchyni svého domu a snažil se potlačit paniku. Byl si jistý, že Lucius Draca nezabije. Chtěl dědice a k tomu ho potřeboval. Snažil se nemyslet na to, jakými způsoby by mohl starší Malfoy svému jedinému synovi ublížit.
Potřeboval plán, ale nebyl schopen myslet. Potřeboval Hermionu. Rychle se rozběhl do krbu a odletaxoval se do bytu svých přátel.
Hermiona leknutím nadskočila, ale když uviděla Harryho výraz, okamžitě ho posadila do křesla a podávala mu uklidňujicí lektvar.
„Co se stalo?“ zeptala se ve chvíli, kdy se Harry uvolnil, a kývla na Rona, aby mlčel a poslouchal.
Během Harryho vyprávění se tvářila nevěřícně, zmateně a nakonec velmi rozzuřeně.
„Tohle Mafoy přehnal,“ zasyčela, „takhle podvést vlastní dítě.“ Pohladila Harryho po rameni a vrhla pohled na Rona. Ten jen kývl na znamení, že stojí za ní v jejím odhodlání odhalit, kde se Draco Malfoy nachází.
„Najdeme ho, brácho,“ poplácal Harryho po zádech.