Harry nervózně přecházel před krbem, při každé otočce pohledem kontroloval, zda plameny nenabírají zelenou barvu. Draco byl pryč již tři hodiny a Harry začínal mít strach. Lucius rozhodně nebyl nadšený, když mu syn řekl, že je gay a že se stěhuje ke svému příteli. A už vůbec nebyl nadšený, když mu Draco řekl, kdo ten přítel je. Kdoví, co je schopen provést, aby dosáhl svého. Ale snad by si nevymyslel vážnou nemoc vlastní ženy, jen aby Draca dostal na Manor, zadoufal Harry.
Rámus na střeše způsobil, že Harry vyděšeně nadskočil. Opravdu netušil, co by mohlo vydat takový zvuk, ale rozhodl se to zjistit. S hůlkou v pohotovosti, protože jeden nikdy neví, odkud přijde útok, se vydal vzhůru. Opatrně otevřel poklop vedoucí na střechu a malinko vystrčil hlavu.
Vytřeštil oči, když spatřil rozcuchaného Draca slézat z velice starého koštěte a mumlat: „Nemůžu uvěřit, že jsem mu na tu návnadu skočil. Merline, vlastní otec mě vláká do pasti. Jsem já to ale bystrozor.“
Harry se rychle kousnul do rtu, aby se nezačal smát. Bylo mu jasné, že tohle neměl slyšet. Opatrně slezl níž a tentokrát hlasitěji vylezl na střechu.
„Draco,“ vyhrkl s úlevou v hlase, „co se stalo? Čekal jsem tě krbem.“
ČTEŠ
Spolupráce (HP FF)
FanfictionTřicet double drabbles o tom, jak může jeden pohled změnit vše. O tom, jak vynucená spolupráce může vést k lepšímu poznání, i o tom, že ne vždy je přítel ten, od koho to čekáme a že štěstí se dá najít i tam, kde bychom ho rozhodně nečekali.
