Harry byl nervózní. Lépe řečeno byl na pokraji zhroucení. Draco mu poslal jen stručný vzkaz, že musí do Francie a že se ozve hned, jak to bude možné. To bylo před třemi dny. Harry mezitím vymyslel několik katastrofických scénářů, včetně únosu Smrtijedy a jaderné katastrofy. Naštěstí mu ty nejhorší varianty vyvrátilo ministerstvo, které nemělo hlášené žádné útoky, nehody ani uprchlé vězně z Azkabanu. To ale nevysvětlovalo, proč se Draco neozývá.
Ztracený v myšlenkách došel do šatny a chystal se do sprchy. Zasahovali s Ronem u řeky a jemu podjela noha, takže sjel ze srázu po zadku až do vody. Sice na sebe seslal čisticí a sušicí kouzlo, ale nebyl tak namyšlený, aby nepřiznal, že mu tyto kouzla pořádně nešla, ani když byl schopen se soustředit a neutíkaly mu myšlenky k momentálně nepřítomnému blonďákovi.
Jak přestal myslet na to, co dělá, povedlo se mu zapomenout rozepnout knoflíky na rukávech košile a při snaze o její svlečení si svázal ruce za zády. Vztekle zavrčel, když se snažil rozmotat, ale v zápolení s nespolupracujícím kusem oděvu ho vyrušil pobavený hlas ode dveří.
„Vypadá to, že potřebuješ moji pomoc,“ uchecht se Draco a rozepnul Harrymu jednu manžetu před tím než mu vklouzl do náruče.
ČTEŠ
Spolupráce (HP FF)
FanfictionTřicet double drabbles o tom, jak může jeden pohled změnit vše. O tom, jak vynucená spolupráce může vést k lepšímu poznání, i o tom, že ne vždy je přítel ten, od koho to čekáme a že štěstí se dá najít i tam, kde bychom ho rozhodně nečekali.
