Celý den se tomu tématu vyhýbali. Draco občas zachytil Harryho zkoumavý pohled, ale vždy to nechal být. Potter očividně potřeboval čas si to srovnat v hlavě. Merlin ví, že nebyl kdo ví jaký genius, pomyslel si Draco pobaveně. Možná je dobře, že jsou odtržení od přátel, nebyl si jistý, co by mu Grangerová řekla, kdyby si k ní přišel pro radu. Takhle má aspoň malou šanci na pokračování.
Den byl mimořádně vyčerpávající. Sledovali podezřelé z jedné strany Doveru na druhou a zase zpět. Několik hodin strávili v přístavu, kde pálilo slunce a kvůli přítomnosti mudlů nemohli pořádně kouzlit. Nebylo divu, že večer se zcela vyčerpaní svalili v obývacím pokoji k televizi.
„Nejsem žádný závodní chrt, abych se takhle honil," zavrčel Draco otráveně, když dosedl na pohovku.
Harry, který se rozvalil v křesle, se pobaveně uchechtl, ale když se na něho upřel pohled šedých očí, zmlkl. Draco unaveně zavřel oči.
„Ty, Draco," ozvalo se opatrně po dlouhé chvíli.
„Hm," vyjádřil Draco, že vnímá, a pootevřel jedno oko.
„Jak jsi ráno říkal, že... Však víš," mávl mezi nimi Harry rukou a zrudl. „Co bys dělal, kdyby se to stalo znovu?"
„Nechceš to vyzkoušet?" pousmál se Draco a naznačil Harrymu, ať přijde blíž.
ČTEŠ
Spolupráce (HP FF)
FanfictionTřicet double drabbles o tom, jak může jeden pohled změnit vše. O tom, jak vynucená spolupráce může vést k lepšímu poznání, i o tom, že ne vždy je přítel ten, od koho to čekáme a že štěstí se dá najít i tam, kde bychom ho rozhodně nečekali.
