Dny najednou ubíhaly závratnou rychlostí. Když Harry s Dracem nebyli v terénu a nesnažili se vyřešit zločin, seděli většinu času společně na gauči a povídali si. Snažili se poznat co nejlépe, teď, když byli sami a nikdo jim do toho nezasahoval.
Harry velmi brzy zjistil, že se Draco rád tulí. Blonďák obvykle položil hlavu Harrymu do klína a rukou ho hladil po noze. Když jednou Harry neodolal a opatrně zabořil prsty do vždy perfektně upravených vlasů, očekával cokoli, ucuknutí, křik, možná i kletbu, ale Draco se místo toho přitiskl blíž k jeho ruce a spokojeně si povzdechl.
Po tom, co jednou usnuli na gauči, se sestěhovali do jedné ložnice. Ráno se totiž vzbudili trošku rozlámaní, ale výborně vyspaní, protože se ani jeden z nich za celou noc nevzbudil. A to bylo pro oba velmi vzácné.
Jak se víc a víc poznávali, zjistil Draco, že když není Harry nervózní, je okouzlujícím společníkem. A Harry zjistil, že to, co považoval za Malfoyovu aroganci, je vlastně docela zábavný styl humoru. Bylo to zvláštní, ale rozuměli si.
Aniž by o tom mluvili, bylo jim jasné, že až vyřeší případ a vrátí se domů, budou za svůj vztah muset platit, ale teď si to užívali.
ČTEŠ
Spolupráce (HP FF)
FanfictionTřicet double drabbles o tom, jak může jeden pohled změnit vše. O tom, jak vynucená spolupráce může vést k lepšímu poznání, i o tom, že ne vždy je přítel ten, od koho to čekáme a že štěstí se dá najít i tam, kde bychom ho rozhodně nečekali.
