Draco seděl za stolem ve své nové pracovně, před sebou svitek pergamenu, a zamyšleně si přejížděl brkem po rtech. Mračil se, jak si dopis četl znovu a znovu. Nevěděl, co si o tom má myslet.
Harry, který nezpozorován vstoupil do místnosti, se opřel o dveře. Byl rád, že se zde Draco cítí tak dobře, že je schopen nevnímat svoje okolí. Chvíli blonďáka pozoroval, ale brzy zjistil, že sledování pohybu brku přes ty lákavé rty je poněkud rozptylující. Opatrně přešel místnost a položil Dracovi ruce na ramena. Ten ztuhl, ale hned se zase uvolnil.
„Děje se něco?“ zašeptal Harry a vtiskl mu polibek do vlasů.
„Psala mi matka,“ povzdechl si Draco a opřel si hlavu o Harryho břicho. „Chce se sejít. Tvrdí, že s tím otcovým plánem nesouhlasila,“ nakrčil obočí a poklepal na konkrétní výňatek z dopisu, „ale nějak si nejsem jistý, že tomu můžu věřit.“
Smutek v Dracově hlase Harryho zasáhl. Rychle přeběhl dopis očima. Vypadalo to, že to byla opravdu Narcissina práce. Ale co když ne? Nemohl riskovat, že Lucius Draca dostane.
„Chtěl bys ji vidět?“ ujistil se opatrně. Na břiše cítil Dracovo opatrné přikývnutí.
„Seženu nouzové přenášedlo. Pro jistotu,“ usmál se a sehnul se, aby mohl Draca políbit.
ČTEŠ
Spolupráce (HP FF)
FanfictionTřicet double drabbles o tom, jak může jeden pohled změnit vše. O tom, jak vynucená spolupráce může vést k lepšímu poznání, i o tom, že ne vždy je přítel ten, od koho to čekáme a že štěstí se dá najít i tam, kde bychom ho rozhodně nečekali.
