„Merline,“ vyhrkl Harry, když se od Draca odtáhl a došlo mu, co provedl. „Já… Ty… P-promiň. Ne-nechtěl jsem. Omlouvám se,“ začal koktat a střídavě rudnul a blednul.
Než si Draco, stále trochu omámený z nečekaného polibku, uvědomil, co se děje, zabouchly se za Harrym dveře jeho pokoje. Povzdechl si. Už doufal, že se konečně pohnou z místa, ale s Potterem nebylo nikdy nic jednoduché. Upravil si ručník kolem pasu a vrátil se do koupelny. Nikdy by to dobrovolně nepřiznal, hlavně kdyby se v okolí několika kilometrů vyskytoval jeho otec, ale mudlovský fén na vlasy byl mnohem lepší než sušicí kouzlo. Sice to déle trvalo, ale vlasy pak byly příjemnější na dotek. Navíc se mu u toho dobře přemýšlelo.
Zapojil zástrčku a chopil se kartáče. Pomalu vysoušel jednotlivé prameny a nechal myšlenky sklouznout zpět k tomu polibku. Nerad si to přiznával, ale toužil po tom už roky. Vlastně už v Bradavicích se mu Potter líbil, i když tenkrát byl hrozná osina v zadku. Během bystrozorského kurzu dospěl. Oni všichni dospěli. Tedy, u Weasleyho by se o tom dalo pochybovat, ale to je teď jedno. Zamračil se na sebe do zrcadla a donutil myšlenky vrátit se k původnímu tématu. Jak má zareagovat?
ČTEŠ
Spolupráce (HP FF)
FanfictionTřicet double drabbles o tom, jak může jeden pohled změnit vše. O tom, jak vynucená spolupráce může vést k lepšímu poznání, i o tom, že ne vždy je přítel ten, od koho to čekáme a že štěstí se dá najít i tam, kde bychom ho rozhodně nečekali.
