„Co vytváříš?“ zeptal se Harry pobaveně, když našel v kanceláři bystrozorů svého přítele. Draco seděl u stolu, v ruce brk, a nervózně si kousal spodní ret. Když zaslechl Harryho hlas, trhl sebou.
„Snažím se odpovědět na inzerát na pronájem bytu,“ zamumlal rozpačitě.
„Chceš odejít z Manoru?“ zeptal se překvapeně Harry. Nikdy ho nenapadlo, že by Draco chtěl žít jinde než na jejich rodinném sídle.
„Asi budu muset,“ povzdechl si Draco. „Otec zesílil svoji snahu mě oženit. Za poslední měsíc se na Manoru objevilo asi pět různých dívek. Skoro to vypadá, že se snaží zjistit, jaký mám vkus,“ zamrkal na Harryho, který jako na povel zrudl.
Draco se rozesmál: „Pochybuji, že ho napadne, že mám slabost zrovna pro Harryho Pottera. Každopádně je to dost otravné a jako jediné řešení, jak se těm nečekaným pokusům o námluvy vyhnout, vidím stěhování.“ Sklonil pohled k pergamenu, zabubnoval prsty do stolu a potichu dodal: „A říct pravdu.“
Harry zalapal po dechu. Jistě, že by rád jejich vztah zveřejnil, ale nemyslel si, že se Draco odváží přiznat rodičům. A kdyby se to Lucius dozvěděl třeba z novin, byla by to katastrofa.
Opatrně se protáhl kolem stolu, zezadu Draca objal a zašeptal: „Nechceš se přestěhovat ke mně?“