Pomalu jsem vytáhl dopisní papír z obálky a rozložil jej.
Drahá Marinette,
máš tolik jmen, že ani nevím jakým Tě mám oslovit. Už dávno nejsi 142934 a ani si jím nikdy nebyla. Při našem prvním setkání si byla ta malinká, milá, hodná holčička co má radost ze života a spoustu snů. Žila si v rodině, kterou ještě teď považuješ za dokonalou, ale nebylo tomu tak. Tví rodiče nebyli nic jiného než smažky a póvl co se válí zfetování po ulicích Paříže. Jejich smrt, bylo to nejlepší společně s Divizí co tě mohlo potkat. Jsi to nejlepší co jsem kdy stvořil a Adrien ti nesahá ani po kotníky. Oba víme, že rok bez Divize tě lehce změnil, ale i tak se tvá podstata nezměnila. Navrhuji Ti partnerství a co za něj chci je jen tvá důvěra a oddanost. A co se týče Adriena jestli je živí nebo mrtví je mi jedno, stejně byl vždycky na obtíž.
Sejdeme se v továrně, kterou si ještě nenechala vybouchnout.
P.S. Víš moc dobře, že mé pozvání se nikdy neodmítají.
Tvůj Gabriel Agreste
U dopisu byla přiložená i rodinná fotografie rodiny Agrestů - Já, maminka a otec.
Pohlédl jsem na Marinette a zase zpátky na řádky co napsal otec. Nemohl jsem tomu uvěřit. Jemu je jedno co se mnou je, jsem jen přítěž.
"Vidím v tvých očích strach Marinette."
"A já v těch tvých smutek Adriene."
"Půjdeš tam?" to byla otázka, na kterou jsem znal již před vyslovením odpověď.
"Ne, půjdeme tam."
"Půjdeme?" zopakuji po ní, nemůžu tomu věřit.
"Ano..... ale až za týden."
"Za týden? A co to máš vlastně na sobě?"
"Byla jsem pro ten dopis a cvičit."
"A to tetování?" zvedl jsem jedno obočí.
"Tikky, že je to tak hezčí."
"To bych neřekl."
Šibalsky jsem se na sebe podívali. Z ničeho nic jsem vystartoval a snažil se chytit Marinette za ruku, ta se však úspěšně vyhýbala. Nakonec jsem měl víc štěstí než mrštnosti. Než se nadála, přehodil jsem si jí přes rameno a nesl jí do koupelny, kde jsem to z ní umyl. Odtud do postele, kde je jasné co následovalo pár hodin.
Do pokoje pronikalo měsíční světlo, přímo na postel, kde jsem s Mari ležel v obětí a vískal jí ve vlasech. Voněli po sladkém pečivu. Měla zavřené oči a nevinný výraz, přesto mi bylo naprosto jasné, že rozhodně nespí. Za ty necelé dva měsíce co jsem tu byl, už jsem různé věci rozeznal. Přesto jsem se na ní ní den ode dne koukal s větší zamilovaností. Byla moje osudová láska a já se bál, že by jí snad mohl můj otec ublížit. Vtiskl jsem jí polibek do vlasů, abych zahnal tyhle zlé myšlenky.
Marinette
"Adriene jsem zrůda." řekla jsem najednou do tiché místnosti to co jsem právě měla na srdci.
"Nejsi, co to říkáš lásko." posadila jsem se a chytla Adriena za ruku.
"Tvoje maminka je na živu."
"Cože?" vyhrkl.
"Tvůj otec jí nechal chovanci Divize zabít, ale já neměla na to jí střelit do srdce a připravit dítě o jednoho z rodičů, byť jsem jí neznala. Je to tak dávno. Ukryla jsem jí a pomohla na svobodu. Vybavila jsem si její obličej na té přiložené fotografii."
"Ach Marinette, ani nevíš jakou mám radost." řekl a hned mě začal vášnivě líbat.
"Ty se nezlobíš? Vždyť jsem ti to řekla až teď?"
"Hlavní, je že to vím a o to tě miluji víc má sladká Marinette."
"Adriene." najednou byl nade mnou a škrtil mě.
"Ty mrcho, schováváš přede mnou mojí maminku a ani mi nic neřekneš."
V tom jsem vyletěla do sedu celá zpocená. Můj pohled padl na spícího Adriena. Vůbec si toho nevšiml, naštěstí. Co to mělo být říkala jsem si v duchu, vždyť jsem nikdy nic takového neudělala. Nebo o tom nevím aspoň. Pamatuji si obličej každé mé oběti, ale Adrienovi maminky ne.
Vlasy jsem si stáhla do drdolu, oblékla teplákovou soupravu a vyběhla do pokoje Tikky, kterou jsem vzbudila a po chvilce jsme obě opustily vilu a v autě jely směr Institut.
Tikky
"Co se děje, jsi úplně mimo."
"Zdál se mi sen, že jsem někde ukryla Adrienovu maminku." řekla stále ještě zadýchaně.
"Cože?"
"Ano, byl to sice jenom sen. Pamatuji si tvář každého, koho jsem kdy zabila."
"Tak proč panikaříš? A vůbec co chceš dělat v institutu?"
"Četla si ten dopis a je ti jasné co chci udělat, celou dobu to víš."
"Napadnout Divizi bez Adriena."
"Přesně tak. Gabriel nechal svojí manželku zabít, kvůli Adrienovi, protože na něj měla špatný vliv. Otázkou je kým."
"Počkat, počkat ty si jako myslíš, že tebou. Vždyť si každého pamatuješ."
"Při popravách ne. Divize jim vždy zmasakrovala obličej, změnila účes a někdy jim dali i barevné čočky. Dokonce měli i přes hlavu pytle."
"To je docela velká kamufláž, pro někoho koho chtěli jenom zabít."
"Gabriel Agreste nechával takhle popravovat lidi."
"A ty si někoho takového někdy zabila?"
"Ne, ale vím, že Kim ano. Tehdy byl ještě dítě a děsnej pitomec. Dotyčná osoba mu utekla a našel jí v jedné počítačové místnosti Nino, když se tam schovával. Tehdy jsem ho našla v jeho pokoji celého od krve a vše mi řekl. Než jsem stačili cokoliv udělat, někdo spustil poplach a mentoři si přišli pro nás oba a začali nás mučit. Viděli na kamerách co se stalo, ale nic jsme nevěděli. Nikdy jsme nezjistili kdo to byl."
"Jak se dostala z Divize?"
"To je právě to, chovanci Divize a všichni kdo v ní kdy byli se zásadně nikdy nepopravují v Divizi. Jako kdyby ta osoba tušila, alespoň malinko kde. Nebo jí musel někdo z mentorů pomoci."
"A ty si myslíš, že to může být Emilli Agreste?"
"Pokud je tak je velká pravděpodobnost, že někde žije a je v pořádku. "
"A proč jedeme do institutu?"
"Gabriel se chce sejít, já řekla Adrienovi za týden, ale má to být už zítra. To je ten den na který jsme čekaly Tikky. "
"Zaútočíme už zítra?!"
" Ano. V institutu a u nás doma si vezmeme všechno co budu potřebovat. Máme to všechno vymyšlené do nejmenších detailů. Jediné co ještě musíme, je zjistit pravdu s Adrienovo maminkou."
"A jak to chceš zjistit?"
"Nino, si celé ty roky vždycky půjčoval peníze z mého žoldu s tím, že musí někomu pomoc. Jeho rodiče i příbuzní jsou mrtví a on nemá nikoho. Divize ho vlastní už od batolete, tím pádem asi těžko budeme mít mimo Divizi někde nějaké přátele venku."
"Myslíš?"
"Jsou věci, před kterými jsme se chránili navzájem a tomu druhému neřekli. Jestli někdo dokáže ty peníze najít si ty Tikky."
"A proč si to nikdy nechtěla vědět, až teď co se ti zdál ten sen." řekla jsem, když už jsme vystupovali v garáži Institutu. Fakt jezdí rychle jako blázen.
"Protože Ninovi nestrkám nos do jeho záležitostí. Koukni se na mě kolik mám mám tajemství. Navíc Nino by nepomáhal nikomu kdo by si to nezasloužil a ani by nikomu neposílal peníze, aby ho z Divize vykoupil....aspoň doufám. Navíc pokud je to opravdu ona máme další eso v rukávu proti Gabrielovi."
Marinette
Vešla jsem společně s Tikky do přípravné místnosti, kde bylo vše co jsem na svojí poslední akci potřebovala. Tikky šla hned k počítači a začala pátrat a já za šéfem si ujasnit poslední maličkosti.
"Opravdu si se rozhodla mu zachránit život, přesto že je to syn nepřítele?"
"Ano, bude to dobrý agent ve vašich řadách, jeho dovednosti jsme všichni pozorovali dlouho."
"Máš pravdu, ale tebe zcela nenahradí."
"Je to mé přání, nesmí se mu nic stát při mé poslední akci proti Gabrielovi Agrestovi."
"Dobrá tedy." kývla jsem hlavou a šla ke dveřím.
"Marinette."
"Ano?"
"Vždycky tě bude milovat, ať uděláš cokoliv. Rozhodlo se to ten den, co si mu zachránila život a dala mu jednu z těch injekcí."
"Já..." nevěděla jsem co říct, byla jsem úplně mimo jak šéf to ví a....
"Láska je to nejsilnější pouto a i já si umím spojit dvě a dvě dohromady, ale u tebe mi to trvalo hodně dlouho to přiznávám. "
Na to jsem se musela jenom usmát a přijmout jeho náruč, kterou mi nabízel na rozloučení.
"Tak a teď jdi a nezapomeň se rozloučit."