Spolu až do konce

5

Probudila jsem se ve své posteli. Tikki mi hned přinesla vodu a prášky. 

"Jak jsem se sem dostala?" zeptala jsem s příšernou bolestí hlavy. 

"Nath, mi zavolal. Našla jsem tě před klubem s nějakým klukem. V tom tam přijeli nějaká auta a on šel k nim. Tak jsem tě popadla a dotáhla, až sem. " ukončila vyprávění Tikki

O pár týdnů později....

Adrien

Sedím na tom samém místě co před pár týdny s ní a koukám na noční Paříž. Od té doby nebyla žádná mise,  takže jsem se věnoval jenom tréninku a mé myšlenky patřili jen jí. Nevím jak, kdy ani proč, ale podlehl jsem jejím nádherným očím podlehl jsem jí samotné. Den ode dne ve mě rostla touha jí najít , obejmout a políbit. Uvědomoval jsem si, že je to nepřítel, ale to bylo vedlejší.  Chtěl jsem jí najít a poznat jí. Chtěl jsem vědět jestli i ona ke mě něco cítí. Cítí ke mně něco?? To byla otázka, kterou jsem si hodně často kladl. Nevycházel jsem skoro vůbec ven.

Z myšlenek na ní mě vtrhla černé obálka a krabice, co vedle mě Plagg položil. Věděl jsem moc dobře co v ní najdu. Rozkazy od mého otce. 

Otevřel jsem si jí a chtěl začít číst, rozkaz, ale byl tam je čistý papír. To znamenalo, jen jediné...otec mě chtěl vidět. V krabici jsem našel formální oblek.  

Zastavil jsem auto před vilou svého otce. Vystoupil jsem a nadechl se čerstvého deště, zrovna bylo po dešti.  Někde v hluboko v duši jsem doufal, že by se mohla s deštěm objevit i ona, ale neobjevila.  Ani jsem si to neuvědomil a stál jsem před otcovou kanceláří. Zaklepal jsem a vstoupil. 

Seděl s kamennou tváří za stolem a před ním byla na stříbrném podnose zbraň. 

"Adriene, doufám, že si již zcela zdráv." řekl s poker face otec.

"Ano otče." odvětil jsem s nezájmem.

"Dnes večer půjdeš na společenskou akci jednoho politika. Tvým úkolem bude ho zastrašit, řekl bych že postřelení do kolena by bylo vhodné. A málem bych zapomněl, vyřídíš mu, že ho pozdravuje Gabriel Agrest. " na jeho tváři jsem zpozoroval nepatrný úšklebek. 

"Není to riskantní?" ta otázka visela ve vzduchu.

"Ne, moc dobře ví o co mi jde a odpor nestrpím zvláště když jde o Divizi." dořekl  a zarazil se, přesto měl dokonale kamennou tvář. 

"Co je to Divize, nepřítel? " zeptal jsem se rychle, i když mi bylo jasné, že se odpovědi nedočkám a budu si jí muset zjistit sám. 

"Tebe zajímají pouze moje rozkazy a pokud se jich nebudeš řídit, špatně skončíš, teď jdi a udělej co jsem řekl. " přisunul ke mě tác a otočil se ke mě zády.

Vzal jsem jí a odešel z místnosti. Venku nasedl do auta a odjel na akci. Vše šlo podle plánu, vyřídil jsem vzkaz, ale nepostřelil jsem ho. Ať si otec říká co chce, tohle dělat nebudu. 

To co mi však vrtalo hlavou, bylo to co otec řekl..... "Ne, moc dobře ví o co mi jde a odpor nestrpím zvláště když jde o Divizi.", divize co to je? Budu to muset zjistit. 

Už jsem byl doma v posteli a nemohl usnout. Nakonec jsem  vstal a oblékl jsem se. Nasadil jsem si kapuci a vyšel do noční. Musel jsem si jít vyčistit hlavu. Z ničeho nic jsem zahlédl před sebou stín. Prudce jsem se otočil, ale nikdo tam nebyl. Najednou jsem uslyšel brzdění gum od auta. Zpozoroval jsem skupinu chlapů, kteří když mě spatřili rozběhli se ke mně. Věděl jsem, že je zle, nepatřili k nám a proto jsem se rozběhl. Začala honička. Bylo jich moc na to abych je zvadl najednou, jediná šance byla je rozdělit a utéct. 

Doběhl jsem až do opuštěného zábavního parku, vylezl jsem na jeden z mnoha stromů co tu byl a vyčkával. Za chvilku, tu byla skoro polovina těch co mě honili. V duchu jsem si říkal, jak to udělali oproti nim jsem běžel daleko rychleji než oni tak jak mě našla??? 

"Kde je, stopy vedou sem." řekl jeden z nich.

"Nemám tušení, ale nebude daleko. Je to jen podřadný agent s chabým výcvikem. " řekl další.

"Bez něj se nemáme vracet, rozkaz zněl jasně. " odpověděl další tomu prvnímu. 

"A kde vůbec je 142934?" řekl ten první. Proč říká číslo sakra?? říkal jsem si v duchu 

"Od té doby co odešla, nedělá s námi přece dělá pro někoho jiného"

"I tak pořád patří k nám je jedna z nás a tráví s námi pořád, nějaký čas. "

"Už není tak dobrá jako před tím. Už jsme daleko lepší než ona, je už moc zhýčkaná a lenivá." jen dořekl a všichni se začali smát. 

Marinette 

Už jsou to celé týdny od toho posledního oficiálního setkání s ním v tom klubu.  A i když jsem si to nechtěla přiznat, něco mě nutilo na něj myslet. Nevím co mě to  po těch pár týdnu napadlo, musela jsem ho vidět. Večer jsem se vyplížila z bytu a vydala se do města. Tikki mě posledních pár týdnu více hlídala. 

Dostala jsem se k němu až do jeho pokoje ze kterého jsem se dostala do spojovacího pokoje a zahlédla ho na tom samém místě, kde jsme spolu seděli minule. Nevěděla jsem jestli k němu jít nebo ne. V tom do místnosti přišel jeho parťák tuším Plagg a dal mu nějakou obálku a krabici s oblekem. Zvedl se a šel se převléknout, musela jsem zmizet. Když už jsem byla venku a chtěla odejít zahlédla jsem ho jak nastupuje do svého auta a někam jede. Co když jede za svým otcem?? Bylo to riskantní, ale rozběhla jsem se a vylezla na první střechu co jen šlo, ještě že se věnuji i parkouru.  Sledovala jsem ho až k otci a od něj až na nějaký večírek a pak zpět domů. 

Bylo pozdě a tak jsem se rozhodla, že je na čase se vrátit. Ještě naposledy jsem se otočila a viděla ho vycházet z domu. Měl na sobě kapuci a někam se rozběhl. Mozek začal stávkovat a srdce dalo pokyn, abych běžela za ním.  Nevím co to se mnou udělal, ale myslím jen a jen na něj. 

Ještě jsem se stačila schovat když jsem uslyšela brzdění gum a zahlédla jsem své bývalé "spolužáky" z divize, kteří tam zůstali. Než jsem se pořádně rozhlédla začala honička. Pronásledovali ho a i když byl rychlí, neměl moc velkou šanci, v divizi nás mimo jiné učili i stopovat. A i když jim zmizel z dohledu pořád byli ve výhodě. Doběhli jsme až k bývalému zábavnímu parku, kde se schoval a protože jsem běžela rychleji než oni, viděla jsem, že je na jednom ze stromů. 

Začal rozhovor mezi pronásledovateli z Divize a když padlo moje jméno úplně jsem ztuhla. 

"Už není tak dobrá jako před tím. Už jsme daleko lepší než ona, je už moc zhýčkaná a lenivá." jen dořekl Kim a všichni se začali smát.