Spolu až do konce

28

"Pokud nechceš, aby tě zabil nějaký rekrut z Divize  jako jsem já, měl by si skončit s tím lenošením celé dny na gauči nebo v posteli." už jsem konečně stál na nohou a pořád jí držel za ruku.

"Neříkala náhodou Tikky, že si jedna z nejlepších a v podstatě nemáš žádnou konkurenci?" přitáhl jsem si jí blíž a objal.

"Už se můžu jenom zdokonalovat, mohla bych být mentor pro Divizi a cvičit svůj vlastní tým."

"Mentor, jako učitel a velitel své skupiny?"

"Ano. To co si před chvilkou viděl, bylo jedno z nejzákladnějších cvičení jak zmást nepřítele a následně ho zabít. Hodně žáků z Divize tohle v lese, ve městě nebo třeba v budovách používá, když ví, že soupeř je o dost silnější a zkušenější."

"Takže v podstatě využijí nepozornosti."

"Přesně tak Adriene. Moc dobře vím, že tě nemůžu držet a ani tě zastavit po tom co tvůj otec udělal. Vím, že svým způsobem toužíš po pomstě. To co, ale udělat můžu je ti ukázat jiný svět. Svět Divize a pravidel, které určila pro boj. U tvého otce nebyl jenom Kim, je jich tam daleko více."  zmizel jí úsměv ze rtů a pořádně se ke mně přitiskla.

"Můj výcvik byl dokonalý, dokud si nepřišla ty a nestrčila mě do kapsy. Nikdy jsem nikoho tak talentovaného jako ty neviděl a rád se nechám naučit něco nového." vtiskl jsem jí polibek do vlasů a ona se opět odtáhla.

"Půjdeme pomalu k vile brzo bude tma." 

Kousek jsem popošli, když Marinette pustila mojí ruku. Otočil jsem se na ní a uviděl jak jí bliká náramek.

"Budeš muset odejít?" zeptal jsem se smířený, že budu tuhle noc opět sám jako skoro každou. Z ničeho nic mi skočila kolem krku a obmotala nohy kolem mého pasu.

"Je to jenom upozornění, že je čas na trénink. Vidíš je to něco jako chytré hodinky" usmála se a vtiskla mi polibek na tvář.

Marinette

Na Adrienovi bylo vidět, že je rád, když se o mě nemusí dělit. 

"Tak půjdeme?" podíval se na mě těma jeho dvěma smaragdy.

"Ano, ty půjdeš a já se ponesu." řekla jsem jako by nic.

"Neříkala si, že tě ty nohy nebolí?" 

"Taky, že nebolí. Ber to jako takový trest za to, že jsem tě překvapila na tom stromě. Nebo jsem na tebe moc těžká?" zavtipkovala jsem, ale to už Adrien šel k vile.

"Jsi jako peříčko, spíše bych byl pro aby si měla nějaké závaží, takhle si moc nezaposiluju." řekl a políbil mě na rty. 

Už zapadalo slunce, když Adrien i v obětí se mnou došel k vile. V předsíni jsme se zuli. V tom nevím co se stalo, ale Adrien se na mě vrhl a začal mě  vášnivě líbat. Neříkám, že se mi to nelíbilo, spíše naopak. Spolupracovala jsem s ním. Odnesl si mě z předsíně až do kuchyni, kde mě posadil na kuchyňský stůl a nepřestával mě líbat. Než jsem se nadála měla jsem sundanou vestu i mikinu. Adrien, ale nebyl také pozadu s tím, že neměl už ani tričko.

"Miluju tě Marinette." řekl, když jsme se odtrhli po tom co nám oběma došel vzduch.

 "Já tě nechám měsíc samotnou s hezkým klukem a ty už divočíš. O tom si budeme muset promluvit." po celé místnosti zazněl Tikky pronikavý hlas.

"Co?" řekli jsem s Adrienem najednou.

"No slyšela si dobře a ty taky Adriene. Volám ti kvůli tomu, že jsem našla něco co sice není stopa, ale je to důležité pro tebe. Vypadá to, ale že spíš ruším od zajímavějších činností." jen co to dořekla, oba jsem se začervenali.