Spolu až do konce

6

Doufala jsem, že si ho nevšimnou a odejdou, ale to nehrozilo. Byla jsem si vědoma toho, že jestli do toho zasáhnu Adrien bude vědět kdo jsem a jak vypadám. Přemýšlela jsem jak z toho ven. Nemohla jsem ho tam jen tak nechat, city k němu mi to nedovolily.  Sakra co se to se mnou stalo.  V tom jsem uviděla , že Adrien se už moc dlouho neudrží , nebo spíš ta větev co na ní stojí. Viděla jsem to zoufalství v jeho očích. 

Litovala jsem už té jedné injekce co jsem mu dala a teď toho, že bude vědět jak přesně vypadám. Riskuji to, že mě při první možné příležitosti zabije. V tom se Kim otočil k tomu stromu. 

Adrien

Ta větev mě moc dlouho už neudrží a na jinou vylézt nemůžu, prozradil bych se. 

Už jsem ani nedoufal v zázrak, že bych přepral 30 chlapů bez jediné zbraně, když v tom jednoho z kluků zasáhl kámen a všichni se otočili.

Marinette

Vzala jsem první kámen a hodila ho po Kimovi. Ten se i s ostatními otočil mým směrem.  

"To tě nenaučili slušnost?" řekla jsem a vyšla ze stínu.

"Pouze ke svým nadřízeným." ušklíbl se Kim.

"Co tu děláš 142934." zeptal se Nino.

"Spíše co tu děláte vy, dostali jste vycházky?" řekla jsem posměšně a podívala se na Kima. Ten ke mně přišel.

"Mám s tebou nevyřízené účty stejně jako divize." 

"Ty se mnou?? Nemůžu za to, že si zůstal tam kde jsi, byl si vždycky slaboch. " chtěla jsem ho vyprovokovat, aby zapomněl na Adriena. 

Dal signál ostatním, aby se stáhli a vrátili se zpět do Divize, kromě Nina a 4 nováčků. 

Adrien

Skoro všichni odešli až na 6 a tu dívku. V hloubi duše jsem tušil kdo to je. Srdce mi bylo jako na poplach. Najednou zapraskala větev a zlomila se. 

Marinette

Slyšela jsem zapraskání a věděla jsem, že musím něco udělat. Kim byl ke mně nejblíž, proto jsem zaútočila na něj. Sebrala jsem mu zbraň a začala bitka. Ti 4 nováčci se okamžitě přidali. Nooo neměli proti mě šanci, pořádně jsem jim nakopala zadek a Kimovi vyrazila pár zubů. Abych nebyla v podezření, odhodila jsem i Nina. Nino a já jsem se po celou dobu v Divizi kryli a hlavně si pomáhali i když se to nesmělo. 

Nakonec Kim vytáhl pistoli a začal střílet. Několik ran šlo i ke stromu, kde byl Adrien. Z toho stromu spadla větev, na které asi Adrien stál. 

Adrien

Naštěstí jsem se zachytil o jednu z větví a držel se. Myslel jsem, že mě to prozradilo, když jsem se koukl dolů, všiml jsem si, že skoro všichni odešli. Než jsem se nadál začala bitka. Ta dívka byla opravdu výborná. Pořádně jim až na jednoho, kterého se  snad ani nedotkla nakopala zadek. 

Dali se na ústup v tom ještě jeden z nich začal střílet. Naštěstí se netrefil. 

Marinette 

Poslední co Kim a ostatní viděli bylo jak padá větev, pak nasedli do auta, které pro ně přijelo a nejspíš odjeli zpět do Divize. 

Sebrala jsem ze země nůž a stála otočená ke stromu. Už to bylo skoro 10 minut. 

"Slez dolů, vím že tam jsi." řekla jsem do ticha. Za chvilku jsem slyšela dopad na zem a kroky. Byl od mně tak metr daleko. 

Adrien  

"Vím kdo jsi. Vím kdo je tvůj otec. Vím všechno. Znám své i jejich místo a povinnosti. Měla jsem tě zabít tehdy když jsem tě poprvé uviděla...." povzdechla si.

"Ale neudělala si to, místo toho si mě ošetřila, byla u mě doma a teď mi zachránila život. Proč? Jsme nepřátelé podle tebe, proč? Jen protože, že pracujeme pro někoho jiného??" řekl jsem a přitom se k ní přiblížil na dosah ruky. 

"S tebou to nemá nic společného, ale s tvým otcem a tomu by ublížilo, kdyby o tebe přišel i když to nikdy nepřizná. Proto po tobě jde Divize a měla bych i já" řekla stroze.

"Co to ta Divize je? " dnes jsem tuto otázku řekl už podruhé.

Ticho

"Chápu, teď mě zabiješ? musel jsem prolomit to ticho.

"Proč? zeptala jsem se. Asi je to divná otázka.

"Protože je to tvoje povinnost? odpověděl zmateně. 

"Já..nemůžu....nemůžu zabít někoho jako jsi ty. Chránit tě, ale taky nemůžu. Dnes to byla náhoda, že jsem se na tebe šla tajně podívat a sledovala tě až jsem." řekla a pustila nůž na zem.

"Co je na mně tak zvláštního?" doufal jsem, že se otočí, ale neudělala to.

"Nevím a teď už jdi." řekla a chtěla odejít. V tom jsem jí zezadu objal a přitáhl k sobě blíž. Nevím co mě to napadlo. 

Cítil jsem jak ztuhla v pohybu a kdybych jí pevně nedržel, možná by se jí podlomila i kolena. Nebránila se. Jen sklonila hlavu k zemi. 

"Tak řekni něco prosím." naléhal jsem dál i když jsem mohl štěstím vyskočit z kůže, že jí objímám a čichám k jejím sepnutým vlasům. 

Najednou zvedla prudce hlavu. "Není tu bezpečně, musíme už jít." jen to dořekla a vyškubla se mi. 

Posmutněl jsem, ale měla pravdu, mohli se kdykoliv vrátit. Nohou zvedla nůž a podala mi ho tak, aby jí nebylo vidět do obličeje. Nemohl jsem zahlédnout ty její nádherné modré oči. 

"Potřebuješ ho víc než já." řekla a šla směrem z parku. 

"Počkej, prosím. Chci o tobě vědět něco víc. Cokoliv." křičel jsem za ní v běhu.

Najednou mi zmizela. 

Rozběhl jsem se do tmy, nikde jsem jí, ale neviděl. 

Běžel jsem je přes půlku města až jsem nemohl popadnout dech pomalu. Nakonec jsem padl na kolena v nějaké špinavé uličce. Byl jsem zoufalý, konečně jsem jí po tolika týdnech viděl a ona zase zmizela. Jedinou útěchou mi bylo, že jsem jí obejmul  a přivoněl k jejím vlasům. Cítil jsem se příšerně, nikdy jsem ještě takhle nešťastný nebyl. Jediné co mi po ní zbylo, byl nůž co mi dala. 

  "Potřebuješ ho víc než já." řekla a šla směrem z parku . Kdybych alespoň věděl co je to Divize, třeba bych jí pak našel. Seděl jsem tam jak hromádka neštěstí. 

"Proč...proč já.....proč vždycky zmizíš.....od doby co jsem tě poprvé uviděl a ty si mi zachránila život jsem se zamiloval a přiznal si to až teď....miluju tě i když o tobě vůbec nic nevím, mé srdce je tvé, nikdy jiné nepatřilo ty si první i poslední...nevím proč, ale chci a budu chtít jenom a jenom tebe."  

Začalo pršet a to mi vehnalo slzy do očí, vzpomněl jsem si jak jsme spolu pozorovali několik hodin déšť z mého bytu. 

Ucítil jsem drobnou ruku na mém rameni a já věděl komu patří.....