Spolu až do konce

Prolog - Marinette a Tikki

Ahoj jmenuji se Marinette Dupain-Cheng a jsem tajná agentka pro francouzskou vládu. A jak jsem se jí stala?  

Dnes slavím své 17 narozeniny, dnes je to přesně 13 let co mě odvedli od rodičů, nebo bych měla spíš říct co mě rodiče prodali. Byly mi teprve čtyři roky, když jsem přišla do Divize, která se stala mým novým domovem. Přiřadili mě do skupiny stejně starých dětí a to byl začátek všeho. Divize mi poskytla nejen novou rodinu, řádné vzdělání , ale také mě naučila sebeobraně, různým bojovým uměním až po zacházení se zbraněmi. Ze své skupiny jsem byla nejlepší, a proto když mi bylo 10 let přesunula jsem se do speciální skupiny, kterou tvořili budoucí agenti a tím pádem i já. 

Zde teprve začal "boj o život", každý den začínal už ve 4 hodiny ráno a končil pozdě večer. Začal ještě tvrdší výcvik. A nejen to , ti kteří nedokázali udržet s ostatními tempo, byli  fyzicky trestáni. I já jsem byla párkrát potrestána. Jednoho dne to zašlo až tak daleko, že jeden chlapec z naší skupiny na zranění a následnou infekci zemřel. Tehdy jsem přísahala, že se z Divize dostanu živá jako agentka pro francouzskou vládu. A tak se také stalo....

V 16 letech jsem opustila budovu divize a po skoro 12 letech jsem se mohla svobodně projít po Paříži. Stala se ze mě tajná agentka, která začala následně pracovat pro vládu. Z Divize jsem odešla jen s obálkou peněz a adresou kam jsem se měla dostavit.  Za peníze jsem si v první obchodě koupila normální oblečení, abych nevyčnívala a vydala se do svého nového domova.

Když jsem otevřela dveře  málem jsem dostala infarkt. Takový luxus jsem v životě neviděla.  Vešla jsem do místnosti co vypadla jako obývák spojený s kuchyní, v tom se zavřeli dveře a já věděla, že tu nejsem sama. Pomalu jsem se otočila a spatřila dívku, přitom jsem z linky sebrala kuchyňský nůž. Dlouhé červené vlasy, modré oči, velmi štíhlá postava a úsměv od ucha k uchu. A abych nezapomněla držela v ruce sušenku. Sušenku??? Koukala jsem jí do očí a nebyla jsem si jistá co si mám myslet, Divize byla schopná všeho a vůbec bych se nedivila, kdyby tu dívku poslali, aby se mě pokusila zabít. Nebylo by to také poprvé. Hrobové ticho nakonec přerušila dívka.

"Ehm....Ahoj, nečekala jsem tě tady tak brzo, Marinette, že nebo jak ti říkali mentoři v Divizi číslo 142934. Jmenuji se Tikki a jsem tvoje spolubydlící  a parťačka. Budu ti zajišťovat všechno vybavení  na mise , ale i mimo ně. Dále ti pomůžu začlenit do běžného života lidí, tak do života agentm. Je mi jasné, že asi hned nebudeme nejlepší kamarádky, ale byla bych ráda, aby si položila ten nůž a šla se mnou do kanceláře našeho šéfa. " usmála se a dojedla sušenku co měla v ruce. Jak sakra věděla, že mám za zády nůž...

Položila jsem nůž zpět na linku, přišla k Tikki blíž a podala jí ruku.

"Marinette"

"Tikky"

Potom mě ještě v rychlosti provedla bytem, ukázala mi můj pokoj a šatnu. Po prohlídce jsme šly  přímo do kanceláře mého nového šéfa. Tam jsem dostala instrukce, doklady, rozvrh a nějaké peníze.

A tak mi začal nový život a já poprvé v životě jsem měla pocit, že jsem na dobré cestě mít kamarádku. V Divizi jsem přátelství nezažila, ale Tikki byla na mě tak hodná a ostatní v institutu také. 

A to je odpověď na otázku jak jsem se stala tajnou agentkou.