Spolu až do konce

22

Jeho zmatenost během chviličky vystřídala touha. Úplně si přivlastnil mé rty, nevinný polibek na jeho rty se proměnil ve vášnivé líbání. Jakoby se okolo nás zastavil čas a neexistoval nikdo a nic co by tuhle chvíli mohlo zničit nebo nás rozdělit. Přitáhl si mě za boky blíž k sobě a já mu zajela rukou do vlasů, byl to naprosto nový pocit a velice se mi líbil. Sluneční paprsky už pronikly do všech koutů místnosti a celého domu společně se sluncem, když jsem se od sebe odtrhli.  

Ne, nedošel nám vzduch na dýchání jako je filmech, ale rozblikal se mi náramek. Měli jsem opřená čela o sebe a dívali se tomu druhému do očí. Adrien měl na rtech ten jeho neodolatelný a nakažlivý úsměv, díky kterému se vždycky taky usměji. 

"Za jak dlouho se vrátíš?" řekl a pořád se usmíval.

"Nikam nejdu." odpověděla jsem a opřela si hlavu o jeho rameno.

"Volají tě přece." 

"Volá mě Divize."nechtěla jsem nikam jít, obzvlášť  ne po tom polibku. Moc dobře jsem věděla co chtějí a neměla jsem chuť si tím kazit tuhle chvíli a ani pocit svobody. 

"Pokud vím, jsem tvůj vězeň a nikdo o mně nemá vědět a ty máš dělat to co děláš normálně, aby si nevzbudila podezření." řekl a stáhl deku, kterou jsem se zrovna přikryla. 

"Adriene....." nedořekla jsem větu, protože přitiskl znovu své dokonalé a měkké rty na ty mé.

"Jen jdi Marinette a dávej na sebe pozor." řekl a opět se usmál. 

"Dobře, vrátím se na večeři." 

Adrien

Když přitiskla své rty na mé byl jsem v šoku, vůbec jsem něco takového nečekal, i když jsem po tom dlouho snil. Měla tak sladké rty jako v mých představách, nevinný polibek se zvrtl v něco víc a kdyby jí nezačal blikat náramek neskončil by tak brzo. Bylo vidět, že se jí nechtělo odejít a srdce mi říkalo, že to není kvůli únavě a probděné celé noci. Nakonec se zvedla a odešla do přízemí. Já mezi tím odešel do svého pokoje a následně do koupelny, abych si dal sprchu. Byl jsem unavený, i když jsem toho naspal daleko víc než Marinette. Převlékl jsem do čistého bílého trika a bílých tepláků. Rozcuchal si vlasy do všech světových stran a skočil rovnou do postele.  

Pořád jsem si přehrával v hlavě to co se před chvíli stalo. Srdce mi tlouklo jako o život, protože teď jsem věděl, co ke mně doopravdy cítí. Slyšel jsem, jak zavřela vchodové dveře, proto jsem vstal a šel k oknu, abych jí ještě zahlédl, i když jsem věděl, že ona mě neuvidí. 

Měla na sobě černou kombinézu a na zádech zabalenou do látky Scharfschützengewehr nebo-li odstřelovací pušku. Snad nejde v tomhle stavu někoho zabít, přece Tikky říkala, že se má nejdříve uzdravit. 

V tu chvíli se otočila a podívala se mým směrem, i když mě nemohla vidět. Přetáhla si přes hlavu kapuci a zašla do garáže. Než jsem se nadál, vyjela z ní na motorce dvakrát se otočila i s ní na místě a pak odjela. 

Nakonec jsem si šel lehnout s myšlenkou na ní.

Marinette

Vnitřní hlas mi říkal, že mě Adrien pozoruje z okna, a proto jsem se otočila, i když jsem ho neviděla. Neměla jsem náladu na auto a navíc s ním se špatně předvádí tam kam jedu. A taky jsem si ho nechtěla ušpinit. Za půl hodiny jsem byla na místě určení.  Sundala jsem kapuci a nasadila černou masku. Zařadila jsem se k ostatním a čekala, kdy na mě přijde řada.

"Jméno." zařval mentor.

"142934, agent mimo Divizi se hlásí." řekla jsem s kamenným výrazem. Něco si zapsal a nasadil mi další náramek. 

"Tak, dnes se rozdělíme na dva týmy, úkolem je vydržet až do konce. Rozdělení podle náramků." 

Okolo nás byly lesy a ideální prostředí na hru o přežití. Mezi námi byli i nováčky. Najednou mě někdo objal okolo ramen.

"Chceš dát odvetu za to v tom zábavným parku?" řekla jsem provokativně.

"To si piš pusinko." řekl a podal mi ruku, kterou jsem přijala. 

"Připravit na místa a nechceme vidět, žádný soucit.

Ten vůči Kimovi v žádné případě  neuvidí, řekla jsem si v duchu. 

Byl to masakr, jako vždycky. Pointa toho byla boj na blízko i na vzdálenost s využitím motorky a bojového umění. Zbraně jsem odevzdali hned po příjezdu na určené místo. Nováčci odpadli hned na začátku, byli moc slabí. Nakonec jsem zůstala jenom já a Kim a samozřejmě jsem mu nakopala pořádně zadek. 

"142934 vyhrává." řekl mentor a strhl Kimovi masku, aby ho všichni viděli. I já si jí musela sundat. 

"Tak to byla jen rozcvička." 

Po zbytek dne, jsem trénovali s nováčky a stříleli na terč odstřelovacími puškami. Mentoři mi chtěli přidělit na výcvik a zdokonalení nováčky, což jsem však bohužel odmítla a ani bych nemohla, když už do Divize skoro nepatřím.

"Ještě není konec, jednou tě dostanu." vrazil do mě Kim, při odjezdu. Po tolika letech jsem ho už ani nebrala vážně. Cestou domů, jsem zavolala Tikky, že na chvilku zajedu. 

Jen jsem otevřela dveře a uslyšela jsem ten písklavý hlas mé kamarádky. Jediné co mi dovolila, byla sprcha. Než jsem se nadála, měla jsem na sobě oblečení a dokonalý make-up, který zakryl známky po mučení. Stihla jsem si vzít ještě peníze a už jsem seděla v autě a jela s Tikky nakupovat. Začalo se stmívat a já věděla, že je nejvyšší čas jet za Adrienem.

"Doufám, že se k němu chováš jako normální člověk." řekla Tikky a dala mi tašku s léky na uzdravení a na bolest. 

"Chovám se úplně normálně." 

"Chudák, není normální se chovat jako robot bez citů." 

Už jsem jí neposlouchala a šla si po svém. K vile jsem přijela už za tmy, uklidila jsem motorku do garáže a vydala se vnitřním vchodem do domu. Jen co jsem otevřela, dveře co vedli do přízemí stál tam Adrien a zkoumavě si mě prohlížel. 

"Říkala si, že budeš do večeře zpátky." řekl vyčítavě a poodstoupil, abych mohla projít dovnitř. 

"Budeme muset specifikovat, v kolik hodin se jaké jídlo podává, když je tohle vězení." uchechtla jsem se a položila zbraň na stůl. 

"Vtipné." řekl ironicky a přišel ke mně blíž. Sundala jsem si kombinézu a hodila jí na jednu ze židlí. Měla jsem na sobě jenom sportovní podprsenku a leginy.

"Tikky mi říká, že nemám být takový suchar." 

"Co si dělala, tu modřinu si u těch žeber neměla, když si odjížděla." řekl a ukázal na můj bok.

"Jen jsem si s Kimem něco vyříkávala." 

"A co ta M21 na odstřelování?" 

"Jen jsem si šla zastřílet s ostatními z party na vzdálenost 3 km. To není snad zločin, navíc jsem pořád v částečném výcviku." 

"Takže si nikoho nešla zabít?!" v jeho hlase byla slyšet úleva.

"Ne nikoho jsem nebyla zabít a ani jsem se neprala, jen jsem se bránila útokům a porazila Kima." 

Po zbytek večera, jsem se opět koukali na seriály a když Adrien si šel pro pití, popřála jsem mu dobrou noc a zmizela nepozorovaně ve svém pokoji. Věděl stejně tak jako já, že na uzdravení potřebuji klid a spánek. Hlavně jsem si musela sama srovnat s tím co se ráno stalo a jak to bude dál.