Spolu až do konce

2

Potom se otočila na mě s výrazem, jako by chtěla povolení. Upřímně se mi to moc nelíbilo, abych řekla pravdu. Tikki se vždycky s někým seznámila, ale nikdy to nedopadlo dobře. Většinou byla jen zklamaná a celé dny potom probrečela. Chtěla jsem jí toho zklamání ušetřit, ale když jsem viděla tu žádost v jejich očích, že jsem si jen v duchu povzdechla a lehce kývla hlavou.  V tom se jí rozzářily oči a začala něco zuřivě hledat v kabelce. Nakonec vyndala kartičku, na které bylo její telefonní číslo černovlasému klukovi. 

"Zavolejte, až nás budete chtít vidět" řekla a už byla na odchodu. 

"D..Dě..Děku...Děkuju....tedy děkujeme." vykoktal a zároveň zakřičel Plagg

Jen jsem protočila očima a s Tikki se vydala zpět do města. V tom mi zavibroval mobil a mě bylo jasné, že žádná hodina němčiny se konat dnes již nebude. Zpráva byla od šéfa....nová mise. 

....

Okamžitě jsme zamířili si na určené místo vyzvednout složku s pokyny. Vláda mě poslala vyzvednout kufřík, který měl obsahovat 3 injekční stříkačky s drogou. Souřadnice a vybavení jsem nechala na Tikki. Hned jak jsme dorazili domů, šla jsem se převléknout. Oblékla jsem se jako vždy celá do černé barvy a na obličej nasadila masku. Vlasy si vyčesala do vysokého culíku a do vlasů schovala malinký nožík. Vzala si pistoli a náboje a šla do vedlejší místnosti za Tikki. Ta už pro mě měla připravený batoh se vším co jsem pro daný úkol potřebovala včetně opasku na pistoli a náboje. Ještě mi dala na ruku hodinky a do ucha komunikační zařízení, abych byla neustále v kontaktu a mohla mě navádět. Byla jsem připravená na další misi.

Adrien

Nemohl jsem se na tu černovlasou dívku vynadívat, i když mě dost mrzelo, že jsem jí neviděl do očí. Určitě měla nádherné oči.  Nakonec Plagg dostal číslo na červenovlásku.....sakra musím zjistit jak se jmeuní , vždyť jsem agent

Když zacházely do další ulice, zastavilo před námi černé auto a mě bylo všechno jasné, nová mise. Konečně. 

V autě  mi otec zdělil veškeré informace, jediné co jsem nevěděl bylo co je v kufříku, ale to snad tak moc nevadí. 

Auto zastavilo v postranní uličce a já vystoupil , Plagg už byl dávno na základně a hledal mi tu nejlepší cestu k mému dnešnímu cíli. V autě jsem se již převlékl a teď už jen stačilo se přesunout k vile a najít kufřík.

Marinette

Byla jsem u honosné vily a čekala, až se Tikki dostane do bezpečnostních kamer. V tom jsem si všimla , že ve vedlejší ulici vystoupil kluk, oblečený celý v černém a s maskou. Najednou jsem věděla, že nastal problém. 

"Mám to, vzduch je čistý" řekla z ničeho nic Tikki 

"Dobře jdu na to" odpověděla jsem a skočila ze střechy na střechu.  Střešním oknem jsem se dostala do koupelny, kde byl nějaký muž. Počala jsem a když byl ke mě zády, omráčila jsem ho a nechala ležet na zemi. Z koupelny jsem vešla do pokoje, ze kterého jsem se dostala na chodbou. Tikki mě nasměrovala do konkrétní místnosti kde se nacházel kufr. V tom něco spustilo alarm. Spíš někdo, v duchu jsem doufala, že to nebyla ta samá osoba, kterou jsem viděla před malou chvílí. Z kanceláře vyběhli dva svalnatí muži, to byla moje šance. Vtrhla jsem do místnosti a viděl jak třetí muž dává kufr do trezoru. Uff nevšiml si mě, ještě že chodím tak potichu. V tom se ozval výstřel a za ním hned druhý. Věděla jsem, že nemám čas a proto jsem na muže zaútočila, ještě dříve, než trezor zavřel. Byl jsem proti němu malá a i když jsem mu dala pár slušných ran, nakonec jsem zůstala přimáčklá na jeho stole. Začal mi docházet, vzduch muž měl docela silný stisk. Z posledních sil jsem vzala dopisní nůž a zarazila mu ho mezi žebra. Najednou jeho stisk povolil a já ho odkopla . Seskočila jsem ze stolu a už jsem se natahovala po kufříku, když v tom mě někdo chytil za zápěstí. 

Otočila jsem se a chtěla vší silou udeřit, ale jako by to čekal a chytil mi i druhou ruku. Koukala jsem do jeho neonově zelených očí a on zase do mých. Jako bych ty oči někde už viděla, ale kde. Kdyby jsme neuslyšeli křik ochranky toho chlapa asi bychom tam stáli ještě teď. Proto jsem se neznámému vyškubla a popadla kufřík, bylo vidět, že to nečekal, ale ihned mě začal pronásledovat. Na chodbě nás spatřili i chlapi a začali střílet, nebyla jiná možnost než se schovat v jediné místnosti byla poblíž. Když zavřel dveře vytáhla jsem na něj zbraň, ale on se na mě jen podíval a upadl na zem. 

Myslela jsem, že jen předstírá postřelení dokud jsem neviděla jeho pravý bok celý od krve. Klečel přede mnou a díval se mi do očí. Nemohla jsem, nemohla jsem ho zabít, ale ani ho tam nechat. Tikki mi mezitím pořád něco říkala , ale já věděla, že pokud ho mám zachránit Tikki o tom nesmí vědět. Vyndala jsem sluchátko z ucha a rozdupla ho. To si zase něco od Tikki a šéfa vyslechnu. Kluk se na mě nevěřícně koukal.

"Můžeš tady zůstat na zemi a vykrvácet, nebo půjdeš se mnou a já slibuju, že tě nezabiju. " řekla jsem a natáhla k němu ruku. 

K mému překvapení jí přijal a postavil se na nohy. Za dveřmi byli již chlapy a snažili se je otevřít. 

Než jsem zničila sluchátko, řekla mi Tikki , že nad námi je větrací šachta, která končí v místnosti, kde se nachází okno, ze kterého se dostanu na zahradu. Pak už stačilo dostat se přes plot a nasednout do připraveného auta. 

A tak jsem i s neznámý udělala. Když už jsme byli u plotu,podlomila se mu kolena a spadl. Vytáhla jsem z vlasů malý nožík, když ho spatřil polekal se. Já s ním, ale otevřela kufřík a vyndala 3 injekční stříkačky. Díval se na ně tak jako by je viděl poprvé v životě. On snad ani neví co to je a pro co ho poslali nebo co? Zandala jsem je do bundy a neznámého zvedla. Tím jsem ho ještě překvapila snad ještě víc. Dostala jsem ho přes zeť a když už jsme byli u auta omdlel. Nejspíš kvůli velké ztrátě krve. Naložila jsem ho na zadní sedadla a odjela od vili. 

Nemohla jsem ho vzít domů, ale zároveň potřeboval ošetřit a to rychle. Proto jsem se rozhodla o riskantní krok. Zastavila jsem u okraje silnice a neznámému sundala masku. 

Byl to ten blonďák z rána co mi zachránil ráno život....