Spolu až do konce

18

Už jsem přemýšlel jak se dostanu z auta ven, když v tom jsem jí uviděl vystupovat z auta i s nějakou taškou. Došla k té červenovlasé dívce a ještě něco jí říkala, mezitím k ní přišel nějaký kluk a dal jí teplý kabát i s kožíškem. Vděčně si ho od něho vzala a i s dívkou se vydala zpátky ke mně. Marinettina ruka se přiblížila ke dveřím a auto se opět odemklo a obě nastoupili. 

"Jsem Tikky a pokud si dobře vzpomínám, dlužím ti omluvu za to ráno co jsem z ničeho nic zmizela. " usmála se červenovlasá dívka co si sedla za mě.

"Ahoj Adrien....nic mi nedlužíš, rád jsem ti v tom klubu pomohl." řekl jsem a přijal její ruku  na znamení spřátelení a tikání. 

"Tak, když se všichni známe je načase odtud vypadnout. " mrkla po nás Marinette, nastartovala a dala tam zpátečku. 

"Rozkazy?" zeptala se Tikky.

"Upéct ti tolik čokoládových sušenek dokud nebudeš mít cukrovku, nakupovat dokud nebude kreditka v mínusu a postarat se o Adriena." jen co to dořekla, otočila auto o 180° a vyjela v plné rychlosti na silnici mezi další řidiče aut a kamiónů.

Marinette

Hned jak jsem vjela do silničního provozu, jako by se mi vrátila všechna energie. Necítila jsem bolest a vzpomínky na mučení byly ty tam. Podívala jsem se na Adriena a zahlédla v jeho obličeji úžas i zděšení z mé jízdy. 

"Zvykneš si" řekla vzadu Tikky.

"Tss, že to říká zrovna ta, kterou vyhodili už asi 100x od zkoušek na řidičák." nemohla jsem si nerýpnout.

"To není pravda ..... vyhodili mě jenom 97x." řekla na oko uraženě. 

"Ale i tak si sluncem mého normálního života a má učitelka." usmála jsem se a podívala se na ní do zpětného zrcátka.

"Jsem nevěděla, že takové suchary jako jsi ty naučili co je to ironie." odpověděla a obě dvě jsem se začaly smát. 

"Neboj zvykneš si, já si taky musela zvyknout." řekla jsem směrem k Adrienovi.

"Já teda nevím kdo koho chtěl propíchnou nožem hned na prvním rande v našem společném bytě." obořila se Tikky. 

"Nechtěla jsem tě probodnout, to by udělalo moc nepořádku.....chtěla jsem ti ho hodit mezi oči a přidělat tě na dveře i s tím nožem." řekla jsem s ledově klidným hlasem.

"Promluvil vycvičený zabiják v tobě." řekla Tikky a položila mi ruku na rameno. 

"A tady je vidět jak moc dobrý vliv na mě máš a co si se mnou za pouhý rok dokázala udělat co se týče základní lidskosti." řekla jsem a na krátkou chvilku jí chytla za ruku. 

"Zbytek tě bude muset naučit, ale už někdo jiný." řekla Tikky a mrkla na Adriena, který pochopil co tím chtěla říct. 

"Nezačínej zase, víš jak to dopadlo naposledy." ani jsem to nestihla říct a Adrienovi zakručelo v břiše. Omluvně se na mě podíval.

Adrien

"Tak na co máme chuť?" zeptala se Marii a podívala se na mě těma krásnýma modrýma očima. 

"Co?" dělal jsem, že jsem nerozuměl otázce, protože jsem měl chuť jen na jediné....na její rty.

"Ehmmm takže.......francouzská, španělská, italská nebo řecká kuchyně, nudle, McDonalds, KFC,  zeleninový salát, maso nebo třeba pizza, řekni si dokud je možnost, protože v domě jsou jenom sušenky a Coca-cola popřípadě Pepsi. " řekla a čekala na odpověď. 

"Já nevím všechno z ní lákavě." 

"A na co máš chuť ty Tikky, kromě sušenek." zeptala se Marinette.

"Asijskou kuchyni." řekla bez rozmýšlení. Marinette se podívala na mě a já přikývl na souhlas. 

Dala blinkr a začala někam volat. Nerozuměl jsem jí jediné slovo. Za malou chvilku jsem zastavili a Tikky vystoupila z auta a zaklepala na mohutné dveře, které se vzápětí otevřely a nějaký muž jí výměnou za peníze dal tři plné tašky. Opět nasedla do auta a rozjeli jsem se.

Jeli jsme dalších 10 minut, když jsem zahlédl příjezdovou cestu a nádherný velký a docela moderní dům. Marinette zaparkovala v garáži a Tikky okamžitě vystoupila i s taškami a někam se rozběhla. 

Podíval jsem se nechápavě na Marinette, která se rozesmála. 

"Absťák...nebyla dlouhou dobu online." řekla a usmála se tak až jsem si pomalu myslel, že se rozteču.

"Já mám taky absťák." řekl jsem a naklonil se víc k ní.

"Nevypadáš, že si na něčem závislý" 

"Spíš jsem na někom závislý a to už od chvíle co se mnou dotyčná osoba seděla několik hodin na zemi u okna." jen co jsem to dořekl, sklonila hlavu a já nevěděl jestli jsem něco nepokazil. Rukou jsem jí něžně zvedl hlavu a uviděl slzu co se drala na povrch. 

"Pojď půjdeme." lehce mě odstrčila a vystoupila. Hned jsem jí následoval a oba jsem vešli do velké haly.

"Dole je obytná část a nahoře pokoje a veškeré potřebné vybavení. Chovej se tu jako doma, kdyby si cokoliv potřeboval stačí zavolat. Tvůj pokoj je připravený, jdi se umýt a převléknout do čistého oblečení, jídlo budeš mít v kuchyni." řekla a jen co jsem se otočil byla pryč.

Svůj pokoj jsem našel snadnou. Byl nádherný a zařízený ve světlých i tmavých barvách přesně jak mám rád. Byla tu veliká postel, stůl, gauč i televize. Po straně byla obrovská knihovna a postranní dveře co vedly do šatny a koupelny. Vzal jsem si čisté obleční a dal si sprchu. V koupelně jsem našel lékárničku, ošetřil jsem si drobné rány a vrátil se zpět do pokoje. Potom jsem si prošel celý dům a i místnosti. Narazil jsem i na pokoj Tikky, do kterého jsem sice nenahlédl, ale věděl jsem, že je její. 

Jediné co jsem nevěděl bylo to kde je Marinette a kde má ona svůj pokoj. Přesto jsem musel uznat, že je to tady nádherné a na něco takového jsem i Marinette typoval. Světlé i tmavé barvy a hlavně hodně prostoru a veliká okna. 

Znovu mi zakručelo v žaludku, a proto jsem se vydal do kuchyně a hledal ono jídlo. Najednou mi někdo položil ruku na rameno až jsem sebou trhl.

"Promiň" řekla Modroočka a chytla mě za ruku.

"Ještě jsem si na to tvoje zjevovaní úplně nezvykl." když mě držela za ruku měl jsem možnost si jí prohlédnout,  měla na sobě tílko a tepláky, vlasy svázané do drdolu a všechny rány ošetřené. Nechápal jsem jak to mohla za tak krátkou chvilku zvládnout.

"Někdy tě to možná naučím a teď už pojď, mám hlad." zatáhla mě do vedlejší propojené místnosti což byla jídelna a já uviděl ten plný stůl asijského jídla.

"No tak si sedni a jez." pobídla mě a sama už jedla rýži s nějakou omáčkou. 

"A Tikky jíst nebude?" zeptal jsem se když jsem si nandaval.

"Říkala jsem, že má absťák, uvidíme jí nejdříve zítra ráno." řekla a pokračovala dál v jídlu.

Byl jsem tak šťastný, že jí mám jenom pro sebe. No co člověk musí být občas sobec.